5 C 382/2025-72 – Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13.11.2025 ve znění doplnění ze dne 23.2.2026 domáhala proti žalovanému původně zaplacení celkové částky 57 333,41 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Návrh odůvodnila tím, že dne 9.6.2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně spol. Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) s žalovaným po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejím základě žalovaný čerpal v období trvání úvěrového vztahu celkový úvěr ve výši 180 241,40 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem byl žalovaný povinen zaplatit do 16.9.2025. Žalovaný svůj závazek ve stanovené lhůtě nesplnil, za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem 245 501,89 Kč, proto se žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 27.1.2020, po žalovaném domáhá zaplacení dlužné částky 57 333,41 Kč sestávající z dlužné jistiny 39 056,81 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů 750 Kč a smluvního úroku 17 526,60 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 17.9.2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalobkyně podáním ze dne 23.2.2026 vzala žalobu částečně zpět co do částky smluvního úroku 17 526,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení - soud proto usnesením ze dne 20.4.2026, č.j. , spisová značka, řízení v této části zastavil.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že žalovaná částka je příliš vysoká, když dlužil 12 500 Kč a nyní je požadováno téměř 100 000 Kč. Dále uvedl, že dluh je uhrazen a žádal o odblokování bankovních služeb.4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 9.6.2021 ve spojení s dodatky ze dne 14.10.2022, 16.3.2023, 1.8.2023 a 9.8.2024 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobkyně spol. , Anonymizováno, Bank p.l.c. s žalovaným jako dlužníkem. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11% nesplaceného úvěru spolu s úrokem, který byl sjednán ve výši 10,50 % p.m. Zároveň strany v čl. VI ujednaly náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že dosahuje příjmu 35 000 Kč, jeho měsíční náklady činí 10 000 Kč, je vlastníkem domu, žije sám a úvěr čerpá za účelem rekonstrukce bydlení.6. Z tabulky čerpání a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 14.9.2025 na jistině dlužil částku 39 056,81 Kč, na smluvním úroku částku 17 526,60 Kč a na poplatcích 750 Kč. Za celou budu trvání úvěrového vztahu bylo dlužníku vyplaceno 180 241,40 Kč, dlužník uhradil 299 835,30 Kč.7. Z faktury VS , var. symbol, bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván k uhrazení minimální splátky 22 436,76 Kč do 16.9.2025.8. Z výpisu z účtu žalovaného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. za 4/2021 bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla celkem připsána částka 810 988 Kč, odepsána částka 788 316,39 Kč, počáteční zůstatek činil 4 302,24 Kč, konečný 26 973,85 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne 18.10.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 66 335,41 Kč včetně nákladů právního zastoupení, a to nejpozději do 3 dnů.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.10.2025 bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle §580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle §576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.21. Soud dále pro posouzení platnosti úvěrové smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet zohlednil hledisko dlouhodobého splácení úvěru ze strany spotřebitele – žalovaného ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023-133 ze dne 27. 9. 2023, podle kterého pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele; je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele ú