Okresní soud v Pardubicích 8 C 33/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 15. 5. 2026 zaplacení částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, přičemž pro případ, že by soud neuznal její nárok na zaplacení dluhu podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádala, aby jej v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 15. 4. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0004010525357787 (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 6 000 Kč, které byly žalovanému poukázány na jím označený účet. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 552,60 Kč, přičemž úvěr byl splatný dne 15. 5. 2024. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. K posouzení úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Po prověření schopnosti splácet byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem – číslem smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný návrh smlouvy akceptoval, vyplatil věřitel žalovanému úvěr dne 15. 4. 2024 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Platba úvěru byla identifikována variabilním symbolem – , var. symbol, , ve zprávě příjemci byla zápůjčka identifikována číslem úvěrové smlouvy B0004010525357787. Přes výzvy k úhradě žalovaný neplnil na vzniklý dluh žádnou částku. Žalobkyně pak nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny do datové schránky dne 3. 7. 2026).3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odstavce 3 pak změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.6. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl co do částky 6 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. B0004010525357787 ze dne 15. 4. 2024 bylo prokázáno, že , právnická osoba, . sjednala s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 6 000 Kč s úrokem 40 % ročně a poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 522,60 Kč. Úvěr měl být splacen do 30 dnů, tj. k 15. 5. 2024. Z potvrzení ČSOB a.s. ze dne 15. 10. 2025 bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, vedený na osobu žalovaného, byla ke dni 15. 4. 2024 evidována odesílaná platba ve výši 6 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, se zprávou pro příjemce Zápůjčka B0004010525357787. Smlouvou o postoupení pohledávek spolu se seznamy postoupených pohledávek bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky úvěrující společnost oznámila žalovanému dopisem ze dne 16. 10. 2025.8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný co do jistiny žalované částky. V dané věci žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, která je svojí povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, avšak neprokazuje ani netvrdí, že by před uzavřením smlouvy došlo k ověření schopnosti žalovaného tento úvěr splácet v rozsahu vyžadovaném stávající právní úpravou, neboť netvrdí ani neprokazuje, že by úvěrující společnost zkoumala reálné příjmy a výdaje žalovaného, pouze nahlédla do databází dlužníků. Za této situace je, ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni vzniku smlouvy, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná, a žalobkyni proto vznikl nárok pouze na vrácení jistiny vyplaceného úvěru. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval, že by na vzniklý dluh, kdy plnil jakoukoliv částku. Soud proto žalobě co do částky 6 000 Kč vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 6 552,60 Kč, pak nezbylo než žalobu zamítnout.9. Pokud jde o úrok z prodlení, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. dubna 2022) soud vychází z toho, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tedy dosud žalovaný v prodlení není, tedy žaloby byla zamítnuta i co do zákonného úroku z prodlení, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně absolutní pasivita žalovaného, v jejímž důsledku nelze objektivně posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto bylo žalovanému uloženo, aby jistinu vrátil v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Prodlení žalovaného tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem.10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení více úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.11. Protože v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ale soud v tomto řízení pokračoval, bylo rozhodnuto o doměření soudního poplatku postupem dle Položky 2 odst. 2 a Položky 1 bod 1 Sazebníku soudních poplatků.