Okresní soud v Pardubicích 9 C 122/2026-33 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení celkové částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, společností AvaFin , právnická osoba, .(dříve také , právnická osoba, )., dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CATIKIII, na jejímž základě jí tato společnost poskytla převodem na účet částku , částka, ; úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácela, přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru k datu , datum, . Dlužná částka byla sestávala z jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, . Po zohlednění žalovanou zaplacené částky , částka, se žalobkyně domáhala zaplacení částky pouze , částka, za smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení se splácením úvěru. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby byl její nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručeny postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.).3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CATIKIII ze dne 4. 8. 20224 a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, vystaveného na částku , částka, a ze dne , datum, na částky , částka, a , částka, bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky (převodem na účet žalované označený ve smlouvě o úvěru) v celkové výši , částka, . Úroková sazba činila 40 % měsíčně, 5 510 % ročně. Dopisem právního předchůdce žalobkyně byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu k datu , datum, . Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná písemně zpravena o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Zprávou společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že na účet žalované č. , č. účtu, byla ve dnech 4. a 5. 8. 20214 připsána pod variabilním symbolem , var. symbol, částka celkem , částka, .10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, tedy žádné konkrétní listiny dokládající příjmy a výdaje žalované. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne , datum, , sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne , datum, , sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne , datum, , č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalované nebyly nijak zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku , částka, (poskytnutých , částka, mínus žalovanou zaplacených , částka, ). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobou uplatněný dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalobkyně má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Ve výroku I tedy soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, coby nezaplacené části jistiny poskytnutého úvěru. Ve zbývající části pak nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II.).11. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch obou stran byl ve věci pouze částečný.12. Žalobkyni byla zároveň výrokem IV uložena povinnost zaplatit České republice , částka, na soudní poplatek, když ve věci nebylo možno vydat platební rozkaz (položka 2 bod 2. a položka 1 1a) Sazebníku soudních poplatků.