15 C 87/2021-100 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 5. 1. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20.300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.153,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 11.744 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a s úrokem 10,45 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným činily 7.300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17.300 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 16. 6. 2019 zesplatnil, čímž mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 10.000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.744 Kč, poplatku za uzavření 1.184 Kč a administrativním poplatku 1.372 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 10.000 Kč od 17. 6. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,45 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z jistiny úvěru a z nezaplacených úroků v pevné výši 1.744 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným byla ze strany předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10.000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.744 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1.184 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.372 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.153,62 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 10,45 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky ve výši 11.744 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 5. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným pod [číslo] [rok] [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z jistiny úvěru a žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2.200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v částce 1.900 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17.300 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 1.300 Kč splatných do 16. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Pro případ prodlení s úhradami splátek bylo dohodnuto, že věřitel může dlužníka vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu 30 dnů. V případě, že dlužník ani přes výzvu dlužnou splátku neuhradí, má pak věřitel právo prohlásit úvěr za zesplatněný. Smluvní strany se dále dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,7 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 5. Z přehledu splátek (č. l. 7 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na dluh z předmětné úvěrové smlouvy dne 16. 5. 2018 částku 400 Kč, dne 15. 6. 2018 částku 1.300 Kč a dne 16. 7. 2018 částku 1.300 Kč, celkem tedy 3.000 Kč. Zaplacení jiných částek žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal. 6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne [datum]. K němu byly připojeny některé doklady, na jejichž základě předchůdce žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedl. 10. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne 16. 5. 2018 pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je zaměstnaný od 10. 2. 2016 na dobu určitou do 31. 12. 2018 s měsíčními příjmy 9.097 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů a jeho měsíční výdaje činí 4.870 Kč (na bydlení 1.000 Kč, stravování a výživné 3.500 kč a ostatní náklady 370 Kč). Uvedené informace byly doloženy pracovní smlouvou uzavřenou dne 9. 1. 2017 na dobu určitou do 31. 12. 2017 a prodlouženou dodatkem ze dne 14. 12. 2017 do 31. 12. 2018) a výplatními lístky za únor 2018 až duben 2018. Z nich bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného (k výplatě) činila v rozmezí od 8.910 kč do 9.296 Kč, přičemž žalovanému byly sráženy na exekucích částky cca 5.500 Kč až 6.000 Kč na základě pěti exekucí. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. 11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný, když předchůdce žalobkyně se podle obsahu spisu spokojil jen s neúplnými údaji, kdy zejm. nezjišťoval, ani neověřoval, jaká je celková finanční situace žalovaného, a to především s ohledem na prová