Okresní soud v Prostějově 5 C 296/2025-91 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu v Prostějově doručena dne 18. 11. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcia) 151.133,17 Kč,b) kapitalizované úroky ve výši 26.761 Kč,c) úroky ve výši 12 % ročně z 147.930,50 Kč za dobu od 11. 11. 2025 do zaplacení,d) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4.280,86 Kč od 13. 8. 2025 do 10. 11. 2025,e) zákonné úroky z prodlení z 151.133,17 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 11. 11. 2025 do zaplacení,Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 18. 1. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , že nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, že úvěrový rámec činil 150.000 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,93 % z výše sjednaného úvěrového rámce, že v průběhu trvání úvěrového vztahu poskytl žalobce žalovanému 156.532 Kč, že žalovaný celkem zaplatil 54.900 Kč (započteno na úroky, poplatky a jistinu), že žalovaný poskytnuté peníze nevracel řádně a včas, že žalobce využil svého oprávnění sjednaného v bodu 6.1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil, že žalobce úvěr zesplatnil ke dni 29. 7. 2025, že žalobce žalovaného vyzval ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 29. 7. 2025, že žalovaný na výzvu nereagoval, že ke dni podání žaloby žalovaný žalobci dluží:- jistinu ve výši 147.930,50 Kč,- poplatky za pojištění ve výši 1.172,67 Kč (nárok žalobce na zaplacení poplatků za pojistné vyplývá ze smlouvy; žalovaný žalobci za pojištění nezaplatil poplatek ve výši 390,89 Kč splatný dne 20. 4. 2025 zahrnutý ve 14. splátce; poplatek ve výši 390,89 Kč splatný dne 20. 5. 2025 zahrnutý v 15. splátce; poplatek ve výši 390,89 Kč splatný dne 20. 6. 2025 zahrnutý v 16. splátce),- náklady na vymáhání ve výši 1.030 Kč (jedná s o náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného; placení těchto nákladů bylo sjednáno ve smlouvě; náhrada účelně vynaložených nákladů byla sjednána ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč v případě zaslání výzvy k úhradě formou doporučeného psaní; od 1. 5. 2022 byly účelně vynaložené náklady na vymáhání navýšeny na částku 300 Kč za měsíc vymáhání),- smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč (mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky ve výši 500 Kč; žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč),- kapitalizované úroky ve výši 26.761 Kč (obchodní úroky ve výši 25,9 % ročně byly kapitalizovány z částky 147.930,50 Kč za dobu od 30. 7. 2025 do 10. 11. 2025),- úroky z prodlení ve výši 4.280,86 Kč (úroky z prodlení byly kapitalizovány za dobu od 15. dne po zesplatnění, tj. za dobu od 13. 8. 2025 do 10. 11. 2025 z dlužné jistiny, poplatků a smluvních pokut).Žalobce dále uvedl, že předmětnou úvěrovou smlouvu se žalovaným uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr provádí kontrolu v registrech a databázích, ve kterých jsou shromažďovány klientské informace týkající se existence závazků, výše závazků, platební morálky apod., dále výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a dále důsledným zjišťování kreditního skóre klienta. Co se týká výpočtu MLS a důsledného zjišťování kreditního skóre klienta, žalobce uvedl, že využívá tzv. automatizovaný model, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost zdržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobce uvedl, že využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, přičemž zohledňuje věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod.2. Písemným podáním ze dne 28. května 2026, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno téhož dne (č. l. 56-58 soud. spisu), žalobce doplnil tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tvrzení týkající se poskytnutí peněz žalovanému a tvrzení týkající se vracení peněz žalovaným žalobci. Žalobce uvedl, že ze zprávy NRKI zjistil, že za dobu trvání závazku žalovaného se žalovaný dostal do prodlení se splácením závazku pouze výjimečně, že jeho platební morálka byla na vysoké úrovni. Žalobce dále uvedl, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně splácel, a to od února 2024 do června 2025, tedy po dobu přesahující jeden rok, z čehož je nepochybné, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž lustrací v těchto registrech žalovaný nezjistil žádného poznatku na základě, kterého by mohl dospět k závěru, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Žalobce dále uvedl, že provedl výpočet MLS, kdy započetl příjem žalovaného 35.000 Kč, odečetl životní minimum žalovaného, započetl životní minimum na dvě vyživované děti, odečetl splátky úvěrů, zohlednil výši splátky po navýšení rámce. Žalobce dále provedl MLS domácnosti, kdy započetl příjem žalovaného, započetl příjem ostatních členů domácnosti, odečetl měsíční splátky úvěru dle žádosti, zohlednil normativní náklady na bydlení, zohlednil životní minima všech členů domácnosti, zohlednil výši splátky po navýšení rámce. Žalobce dále uvedl, že k ověření příjmu žalovaného si vyžádal výplatní pásku za období leden 2024, z níž zjistil, že žalovaný je zaměstnám u společnosti , právnická osoba, , že jeho příjem činí 39.030 Kč. Žalobce dále podrobně rozvedl, kdy a v jaké výši žalovanému poskytnul peníze a kdy a v jaké výši žalovaný peníze vracel. Žalobce uvedl, že celkem žalovanému poskytnul 156.532 Kč, že žalovaný celkem zaplatil 8.601,50 Kč, že jeho dluh činí 147.930,50 Kč (na jistině).3. Dne 9. 6. 2026 vydal Okresní soud v Prostějově usnesení č.j. 5 C 296/2025-83, kterým vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil k žalobě, která mu byla doručována spolu s předmětným usnesením. Tímto usnesením byl žalovaný dále vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (ust. § 115a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), přičemž současně byl žalovaný poučen, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Předmětné usnesení spolu se žalobou bylo žalovanému doručováno na adresu trvalého pobytu, přičemž dle záznamu doručujícího orgánu žalovaný při doručování zásilky nebyl zastižena, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 16. 6. 2026 a žalovanému byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Jelikož žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl a jelikož zásilku nebylo možno po uplynutí úložní doby vložit do schránky žalovaným užívané, tato byla vrácena soudu. Předmětné písemnosti tak byly žalovanému doručeny 10. den od uložení. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se v soudem určené lhůtě (ani později) nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí) a souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl, s ohledem na poučení, kterého žalovanému dostalo, soudem předpokládán. Věc tak byla rozhodnuta bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř.4. Podle listiny označené „Ověření bonity MLS“ (č. l. 25-26 soud. spisu) a podle listiny označené „Karta klienta“ (č. l. 31 soud. spisu) má žalobce vypracovaný interní proces pro posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, přičemž pro předcházení předlužení klienta zjišťuje žalobce mimo jiné kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (MLS = maximální limit splátky). Při výpočtu MLS je tak ověřena schopnost klienta splácet další finanční závazky a zároveň hradit své nezbytné životní výdaje. Hodnota MLS je tedy zbytná částka, která zůstává klientovi či domácnosti pro nezbytné výdaje. Při výpočtu MLS žalobce zohledňuje vyživovací povinnosti žadatele o úvěr, příjem partnera žadatele o úvěr, případně další skutečnosti, které mohou ovlivnit ekonomickou situaci žadatele o úvěr. Žadatel o úvěr byl dotazován na své výdaje, přičemž žalobce zohledňuje splátky úvěru, a to včetně schvalovaného, výdaje na bydlení (nájem, hypotéka, voda, energie apod.) a další výdaje jako jsou výdaje na jídlo, dopravu do zaměstnání, výdaje na zdravotní péči apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele o úvěr umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru podle aktuálně posuzované žádosti. Takto žalobce postupoval i v případě žalovaného, kdy zohlednil příjem žalovaného ve výši 35.000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti ve výši 7.520 Kč, splátky jiných úvěru ve výši 13.347 Kč, splátky žádaného úvěru ve výši 1.464 Kč a takto v případě žalovaného dospěl k závěru, že MLS žalovaného činí 12.569 Kč. Žalobce dále vypočetl i MLS domácnosti, kdy opět vycházel z příjmu žalovaného ve výši 35.000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 11.000 Kč, zohlednil splátky jiným společnostem ve výši 13.347 Kč, zohlednil normativní náklady na bydlení ve výši 11.706 Kč, zohlednil životní minimum členů domácnosti ve výši 14.610 Kč a zohlednil výši splátky žádaného úvěru ve výši 1.464 Kč, a dospěl k závěru, že MLS domácnosti činí 4.873 Kč. Podle výplatního lístku za měsíc leden 2024 (č. l. 81 soud. spisu) měl žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, , přičemž příjem žalovaného činil 39.030 Kč. Z těchto listin vyplývá, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti měl k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného, že dále vycházel z informací od žalovaného, přičemž současně provedl šetření v registrech SOLUS, NRKI, CEE, ISIR (bez zjištění negativních poznatků). Těmito listinami je tak prokázáno (zvláště, když žalovaný k tomuto neposkytl žádného vysvětlení), že žalobce před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného.5. Úvěrovou smlouvou (č. l. 14-15 soud. spisu) je prokázáno, že dne 18. 1. 2024 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , že žalovaný žalobci prohlásil, že je zaměstnán, že jeho měsíční příjem činí 35.000 Kč čistého, že příjem ostatních členů domácnosti činí 11.000 Kč, že výdaje na bydlení činí 10.000 Kč, že splátka jiných úvěrů činí 12.000 Kč, že ostatní výdaje činí 6.000 Kč, že je zaměstnán, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 50.000 Kč, že žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vracet a platit úroky ve výši 25,9 % ročně, že žalovaný se zavázal peníze vracet a úroky platit v měsíčních splátkách ve výši 2,928 % z úvěrového rámce, že žalovaný se zavázal platit úhradu za pojištění ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru, že žalovaný se zavázal v případě řádného placení splátek platit účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení žalovaného se zaplacením sjednané splátky, že mezi žalobcem a žalovaným bylo sjednáno oprávnění žalobce úvěru zesplatnit v případě prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek nebo se zaplacením splátky déle než 3 měsíce.6. Dodatkem k úvěrové smlouvě (č. l. 80 soud. spisu) je prokázáno sjednání úvěrového rámce na částku 150.000 Kč.7. Podle listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ (č. l. 8-9 soud. spisu) žalobce eviduje opakované poskytnutí peněz žalovanému, přičemž eviduje dluh žalovaného na jistině ve výši 147.930,50 Kč, dluh na nákladech na vymáhání ve výši 1.030 Kč, dluh na poplatcích za pojištění ve výši 1.172,67 Kč, dluh na smluvní pokutě ve výši 1.000 Kč a dále eviduje dluh na úrocích ve výši 26.761 Kč a dluh na úrocích z prodlení ve výši 4.280,86 Kč.8. Písemným podáním ze dne 29. 7. 2025 (č. l. 33 soud. spisu) a poštovním podacím archem (č. l. 32 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce úvěr ke dni 29. 7. 2025 zesplatnil (a to v důsledku prodlení žalovaného s plněním jeho závazků, které vyplývaly z předmětné úvěrové smlouvy), že žalovaného o tomto písemně vyrozuměl, že písemné podání bylo odesláno s využitím provozovatele poštovních služeb.9. Předžalobní výzvou (č. l. 17 soud. spisu) a poštovním podacím archem (č. l. 16 soud. spisu) je prokázáno, že žalobce prostřednictvím zástupce , Jméno advokáta, , advokáta před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění dluhu, že předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb.10. Po provedeném dokazování byla žaloba shledána důvodnou.11. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku – dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle ust. § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením tvrzení povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.17. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Žalobce tvrdil uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovaným (úvěrovaným), přičemž ze žalobcem předložené smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný byl spotřebitelem (ust. § 419 o. z.), když z předložené smlouvy lze dovodit, že žalovaný ji neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání a tuto smlouvu uzavíral s podnikatelem. Žalovaná smlouva o úvěru tak naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z čehož mimo jiné plynula povinnost žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Z listin předložených žalobcem (Ověřením bonity MLS; kartou klienta) lze dovodit (zvláště za situace, kdy žalovaný nezpochybňoval, že uvedené informace k ověření úvěruschopnosti žalobci poskytl), že žalobce smlouvu o úvěru uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného poptávaný spotřebitelský úvěr splatit.20. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena (po posouzení schopnosti žalovaného poptávaný úvěr splatit – viz výše) smlouva o úvěru (ust. § 2395 o. z.), v níž měl žalobce postavení úvěrujícího a žalovaný postavení úvěrovaného. Žalobce se zavázal opakovaně poskytovat žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 150.000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peníze žalobci vracet, platit sjednané úroky a poplatky. Mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta (ust. § 2048 o. z.) ve výši 500 Kč pro případ opoždění se se zaplacením splátky. Jelikož žalobce eviduje poskytnutí peněz žalovanému, a to ve výši 156.532 Kč a jelikož žalovaný k tomuto neposkytl žádného vysvětlení, a naopak z částečného plnění žalovaného (k čemuž žalovaný neposkytnul žádného vysvětlení) lze dovodit, že žalovaný peníze žalobci vracel, neboť žalobce svůj závazek z předmětné úvěrové smlouvy splnil, že žalobce žalovanému peníze, jak se zavázal poskytnul. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že žalobci poskytnuté peníze řádně vrátil a sjednané úroky ve výši 25,9 % ročně řádně zaplatil. Žalovaný v řízení neprokázal, že poskytnuté peníze žalobci vrátil a sjednané úroky zaplatil, resp. neprokázal, že jeho dluh na jistině je nižší, než žalobcem tvrzených 147.930,50 Kč. Žalovaný v řízení neprokázal, že jeho dluh na poplatcích za pojištění je nižší než žalobcem tvrzených 1.172,67 Kč. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně neplatil (žalovaný neprokázal řádné placení sjednaných splátek), byl žalovaný povinen žalobci zaplatit náklady na vymáhání, tak jak se k jejich placení smlouvou zavázal. Žalovaný v řízení neprokázal, že na nákladech na vymáhání žalobci dluží méně než žalobcem tvrzených 1.030 Kč. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, je povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu, která byla mezi žalobcem a žalovaným sjednána. Žalovaný v řízení neprokázal, že smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč (2 x 500 Kč) žalobci zaplatil. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci:- jistinu ve výši 147.930,50 Kč,- poplatky za pojištění ve výši 1.172,67 Kč,- náklady na vymáhání ve výši 1.030 Kč,- smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč.Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci 151.133,17 Kč. Žalovaný se zavázal platit žalobci obchodní úroky ve výši 25,9 % ročně. Obchodní úroky byly kapitalizovány za dobu od 30. 7. 2025 do 10. 11. 2025 z dlužné jistiny ve výši 147.930,50 Kč a kapitalizované obchodní úroky tak činí 26.761 Kč. Povinnost žalovaného platit žalobci obchodní úroky trvá i po dni, k němuž byly úroky kapitalizovány, tj. od 11. 11. 2025. Žalobce se obchodních úroků od 11. 11. 2025 domáhá toliko ve výši 12 % ročně. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizované úroky ve výši 26.761 Kč a úroky ve výši 12 % ročně z 147.930,50 Kč za dobu od 11. 11. 2025 do zaplacení. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.) a je tak jeho povinností zaplatit žalobci úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Úroky z prodlení za dobu od 13. 8. 2025 do 10. 11. 2025 z částky 151.133,17 Kč byly kapitalizovány a činí 4.287,86 Kč. Povinnost žalovaného platit žalobci úroky z prodlení trvá do okamžiku splnění dluhu, tedy do zaplacení. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4.287,86 Kč a úroky z prodlení z 151.133,17 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 11. 11. 2025 do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla určena dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při zohlednění výše repo sazby dle www.cnb.cz.21. O náhradě nákladů mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Tak byla ve věci neúspěšnému žalovanému uložena povinnost zaplatit ve věci úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobce je tvořena:1/ odměnou zástupce žalobce ve výši 7.180 Kč (ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za každý účelně provedený úkon právní služby, přičemž zástupce žalobce v tomto řízení učinil tyto úkony právní služby:a) převzetí věci – ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.,b) výzva k plnění před podáním žaloby – ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,c) podání žaloby – ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.,2/ náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (ust. § 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) za každý z výše uvedených úkonů právní služby, tj. ve výši 3 x 450 Kč,3/ zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 7.557 Kč.K položce pod body 1/ a 2/ je dále třeba přičíst DPH ve výši 21 %. Náhrada nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce tak celkem činí 35.253,90 Kč.22. Odměna a náhrada hotových výdajů za úkon právní služby – písemné podání ve věci samé (doplnění žaloby) ze dne 28. 5. 2026 nebyla žalobci přiznána, neboť se nejedná o účelně provedený úkon právní služby. Žalobce (byť na výzvu soudu) tímto podáním doplnil tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného, přičemž se jedná o tvrzení, která byla žalobci známa ke dni podání žaloby a takto měla být do žaloby včleněna.23. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.