9 C 10/2026-64 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 2. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO, Anonymizováno, , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Vyjádřila se k procesu uzavření smlouvy na webových stránkách , webová adresa, . Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 14 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný měl kromě poskytnuté jistiny uhradit též smluvní úrok ve výši 2 039 Kč, a to do 28. 4. 2025. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve smlouvě bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 16 039 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 039 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 15. 1. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026, žalovaný si ji v úložní době nepřevzal, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 30. 1. 2026. Žalovaný se však vyjádřil na jednání. Uvedl, že na pohledávku, která je předmětem řízení, dosud neplnil ani částečně, byl by však ochoten uhradit dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně; tento požadavek odůvodňoval dalšími dluhy a dalšími soudními řízeními, v nichž vystupuje jako žalovaný.3. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud by se snad z vyjádření žalovaného mělo podávat uznání žalovaného nároku, rozsudek pro uznání vydán být nemohl, jelikož by to bylo v rozporu s právními předpisy (viz § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.). Zde lze citovat z článku Marka Jägera, soudce Okresního soudu v Kolíně, nazvaného Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech, který byl publikován v Soudních rozhledech 1/2025 a s jehož závěry se soud ztotožňuje. Autor mimo jiné uvádí: „Rozsudkem pro uznání soud rozhoduje zásadně bez zřetele k tomu, zda a v jakém rozsahu žalobce unáší procesní břemena, popřípadě zda dosavadní výsledky řízení odůvodňují závěr o opodstatněnosti žalobního požadavku. Vyvstane-li ovšem v řízení pochybnost o tom, zda by rozsudek pro uznání neodporoval donucující normě hmotného práva nebo ji neobcházel, vychází soud z výsledků dosud provedeného dokazování, popřípadě provede v tom směru další důkazy. Takový postup by měl soud volit nejen v případě, že závěr o porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá již z vylíčení skutkového děje v žalobních důvodech nebo z dosavadních výsledků řízení, nýbrž i tam, kde žalobce opomněl vůbec skutkově tvrdit, zda, kdy a jak poskytovatel spotřebitelského úvěru uvedenou povinnost splnil, nebo tam, kde z listin, kterých se žalobce dovolal, plyne, že tuto povinnost porušil. I v takových případech je totiž namístě pochybovat o souladu uznání žalovaného s hmotným právem.“ V této věci žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního netvrdila ani nedokládala, vydání rozsudku pro uznání tak nepřipadalo v úvahu.4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i její právní zástupkyně, které se z jednání omluvily podáním doručeným , datum, (č. l. 59). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 33) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.5. Soud provedl na jednání dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:6. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 13-17), kterou měla uzavřít , právnická osoba, jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem, se , právnická osoba, zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále jen jako „účet žalovaného“). Úvěr měl být poskytnut na 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, žalovaný měl hradit minimální měsíční splátku odpovídající 5 % výše jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. V podpisové části smlouvy je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o podpis (byť tzv. prostý elektronický), jelikož tyto údaje jsou psány stejně jako text samotné smlouvy. Konstatování jakýchkoli dalších smluvních ujednání by bylo zcela nadbytečné s ohledem na závěry dále uvedené.7. Dle Výzvy k úhradě ze dne 26. 3. 2025 (č. l. 18) upozorňuje , právnická osoba, žalovaného, že neuhradil minimální měsíční splátku. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání této výzvy.8. Dle listiny nazvané „Poslední možnost dohody na úhradě“ ze dne 28. 4. 2025 (č. l. 19) , právnická osoba, zesplatňuje úvěr a požaduje zaplacení celkové částky 16 176 Kč. Ani v tomto případě žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání výzvy.9. Dle (rámcové) Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 20) a Dodatku č. 1 z téhož dne (č. l. 8-10) se , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly na postupování pohledávek za klienty postupitele, k čemuž má dle čl. 3.16 uvedené smlouvy docházet na základě dílčích smluv o postoupení, které jsou uzavřeny doručením datové pásky (datový soubor, jehož obsahem je soubor pohledávek, které mají být postoupeny dle dílčí smlouvy) postupníkovi na e-mailovou adresu.10. Dle datového souboru (č. l. 21) je jednou z postupovaných pohledávek též pohledávka za žalovaným specifikovaná mimo jiné číslem smlouvy (, hodnota, ), dlužnou částkou (16 039 Kč) a jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného).11. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 (č. l. 6) oznamuje žalobkyně, která k tomu byla zmocněna , právnická osoba, (viz plná moc na č. l. 6v), že na ni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 18 598,95 Kč. Soudu není zřejmé, z čeho plyne číslo smlouvy , hodnota, , které se neshoduje s číslem smlouvy o úvěru uvedeným shora (, hodnota, ). Nekoresponduje ani se specifikací postoupené pohledávky v datovém souboru dle předchozího odstavce.12. Dle Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 (č. l. 7) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 18 598,95 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . K uvedenému číslu smlouvy platí totéž, co soud konstatoval v předchozím odstavci.13. Dle listiny nazvané „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ byla zásilka (s ohledem na časovou souvislost zřejmě obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení) podána dne 18. 9. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jde o adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru a adresu trvalého pobytu žalovaného do 6. 5. 2025 – viz lustrace v ISZR na č. l. 27).14. Dle sdělení , název banky, ze dne 27. 2. 2026 (č. l. 38) učiněného na výzvu soudu (č. l. 33) je žalovaný po celou dobu jediným majitelem i disponentem s účtem č. , č. účtu, , který byl otevřen , datum, .15. Soud měl dále k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025 (č. l. 39-54) vyžádané od , název banky, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tudíž neunáší břemeno tvrzení, zmíní soud pouze některé zásadní informace, které měly vést , právnická osoba, k závěru, že žalovaný úvěruschopný není (kdyby tyto výpisy k dispozici měla, což nebylo tvrzeno). Za měsíc prosinec 2024 činil počáteční zůstatek 51 103,81 Kč, konečný zůstatek -536,29 Kč, příchozí platby 35 655 Kč (jde o jednu příchozí platbu v této výši, zjevně o mzdu), odchozí platby 87 295,10 Kč. Výdaje žalovaného t