21 C 432/2023-65 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky 15.111,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Tvrdila, že na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 22.800 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalované ověřovala žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází vedených spol. [anonymizováno], insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná je schopna platit své závazky. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence [anonymizováno], případně ze žalovanou předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 27.100 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Na základě souhlasu žalované si žalobkyně vyžádala informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Žalobkyně zjišťovala celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovanou, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Úvěr byl žalované vyplacen na účet dvěma platbami, a to konkrétně platbou ze dne [datum] ve výši 14.800 Kč a platbou ze dne [datum] ve výši 8.000 Kč. Na jistinu bylo žalovanou uhrazeno 7.688,76 Kč, a to dne [datum] částku 4.814,62 Kč a dne [datum] částku 2.874,14 Kč Částky zaplacené žalovanou byly použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Dlužná částka tak činí 15.111,24 Kč na jistině. Zbývající dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se žalovaná a žalobkyně a její zástupce bez omluvy nedostavili, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 5. Z identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalovaná předložila žalobkyni bankovní výpis obsahující příjmové transakce. 6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z toho, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 27.100 Kč. Žalovaná uvedla adresu trvalého bydliště na adrese [adresa], kde žije s dalšími dvěma členy domácnosti, z toho příjem mají dva členové domácnosti. Pravidelné měsíční výdaje na půjčky má žalovaná ve výši 9.000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení má žalovaná ve výši 3.000 Kč, za další výdaje vynaloží 3.000 Kč měsíčně a za ostatní zbytné výdaje vynaloží 1.000 Kč měsíčně. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, souhlasu se zpracováním osobních údajů, kopie občanského průkazu žalované, autorizace ověření totožnosti a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 22.800 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku ve lhůtě do [datum] a zaplatit žalobkyni poplatek za sjednání úvěru ve výši 5.700 Kč a za služby„ [anonymizována dvě slova]“ [částka] měsíčně,„ [anonymizováno]“ [částka] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] měsíčně, tj. celkem žalobkyni uhradit 28.804 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník (voz všeobecné obchodní podmínky a sazebník). 8. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 22.800 Kč ve dvou převodech na účet ve dnech [datum] (14.800 Kč) a [datum] (8.000 Kč). 9. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že k úhradě dlužné částky byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána dne [datum]. 10. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum]. 17. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti po