7 C 197/2021-68 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 30.3.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 29 736,23 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný dne 18. 9. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 588 Kč, prostřednictvím 60 týdenních splátek po 1 023 Kč, a to do 12.11.2011. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž dle žalobkyně porušil své závazky ze smlouvy a zůstal tak právní předchůdkyni žalobkyně dlužen na jistině částku 17 190,09 Kč a na poplatku částku Kč 12 546,14 Kč, celkem tedy částku 29 736,23 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která spolu se zaplacením výše uvedených dlužných částek nárokovala též zaplacení příslušenství (zákonného úroku z prodlení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky od 22.2.2012, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 17.6.2016). Žalobkyně dále uvedla, že před podáním návrhu žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaných částek předžalobní upomínkou ze dne 29.10.2018. 2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného, jehož pobyt se soudu nepodařilo zjistit ani provedeným pátráním, byl žalovanému usnesením ze dne 17.5.2022, č. j. 7 C 197/2021-43 ustanovena opatrovnice, a to advokátka JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení]. 3. Ustanovená opatrovnice žalovaného se vyjádřila k žalobě svým podáním ze dne 15.9.2022, ve kterém navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu. Vznesla primárně námitku promlčení jak půjčky, tak i jejího příslušenství, když půjčka byla splatná nejpozději dne 12.11.2011. Od splatnosti půjčky do podání žaloby (tj. do 30.3.2021) uplynula tedy doba delší než tři roky a z podkladů, které jsou k dispozici, není patrné, že by byla promlčecí lhůta jakkoli prodloužena jakýmkoli jednáním žalovaného. Co se týče samotné výše pohledávky žalobkyně, namítala nadto, že ve smlouvě není konkretizována částka popsaná ve smlouvě jako„ souhrnný poplatek“. Pokud by se mělo jednat o úroky z poskytnuté půjčky, pak uvedená výše je naprosto nepřiměřená a v rozporu s tehdy platnou judikaturou a je tedy nutno ujednání úroků v uvedené výši považovat za neplatné. Pokud vyčísluje žalobkyně v souvislosti se souhrnným poplatkem, který je pravděpodobně úrokem, příslušenství, pak se jedná o úroky účtované z úroků, což není přípustné. Namítala tedy dále, že výše dluhu žalovaného vůči žalobci je nejasná, a to zejména s ohledem na nejasnou formulaci toho, co je považováno za souhrnný poplatek, tedy z čeho se tato součást tvrzené půjčky skládá. Co se týče náhrady nákladů řízení, měla za to, že náhrada nákladů přísluší zástupci účastníka tehdy, pokud byla dlužníku odeslána kvalifikovaná výzva na jeho posledně známou adresu. To se však nestalo, v záhlaví smlouvy o půjčce je uvedena adresa žalovaného„ [ulice a číslo]“, ve výzvě k úhradě však byla uvedena adresa„ [ulice a číslo]“. S ohledem na shora uvedené opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout s tím, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení. 4. Žalobkyně následně na vyjádření žalovaného reagovala svým podáním ze dne 5.10.2022, ve kterém uvedla, že žalovaný dne 22.1.2013 podepsal uznání dluhu ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, čímž uznal předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, přičemž žalovaný pohledávku z předmětné smlouvy uznal co do důvodu i výše a zavázal se ji splatit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, počínaje měsícem únorem 2013. Žalovaný přesto ničeho dalšího neuhradil. K prokázání svého tvrzení doložila žalobkyně i uznání dluhu ze dne 22.1.2013. Podle žalobkyně tedy předmětná pohledávka promlčená není, neboť uznáním dluhu žalovaným dne 22.1.2013 vůči žalobkyni došlo dle § 110 obč. zák. k prodloužení promlčecí lhůty o 10 let, promlčecí doba předmětné pohledávky by tedy uplynula nejdříve dne 22. 1. 2023, přičemž žalobkyně podala žalobu dne 30. 03. 2021. Co se týká uváděné nepřiměřenosti poplatku za sjednání půjčky ve vztahu k její výši, žalobkyně se domnívá, že způsob sjednání souhrnného poplatku ve smlouvě jednou zcela jednoznačnou částkou, obsaženou hned pod sjednanou částkou půjčky a uvedenou stejnou formou a stejně výrazně jako výše půjčky, je pro žalovaného jako spotřebitele přehledné, jednoznačné a příznivé. Žalovanému bylo tak ihned zřejmé, kolik činí jeho závazek. Žalobkyně tudíž namítá, že žalovaný měl již při podpisu smlouvy a převzetí částky půjčky v úmyslu nedodržet sjednané závazky. A takovému jednání, které vědomě a od počátku porušuje základní právní princip„ pacta sunt servanda“ nemůže být poskytnuta právní ochrana. Žalobkyně je přesvědčena, že ujednání smluvních stran o povinnosti žalovaného platit úroky a náklady, ve smlouvě označené jako„ souhrnný poplatek“ ve výši 27 588 Kč, nelze posoudit za neplatné podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jako celek. K takovému závěru by bylo možné dojít pouze tehdy, pokud by bylo možné označit jakoukoliv dohodu o úrocích či nákladech ve smlouvě o půjčce za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně měla za to, že ani požadovaná výše souhrnného poplatku není v rozporu s dobrými mravy, souhrnný poplatek v sobě zahrnuje cenu za poskytnutí finanční částky a dále náhradu za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek obchodním zástupcem nebo pracovníkem předchůdce žalobkyně každý týden. Nadto předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí půjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, není vyžadováno žádné zajištění, půjčka byla žalovanému poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaný nemusel vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Závěrem žalobkyně navrhla úhradu dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách, v minimální výši každé splátky 2 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. 5. Při jednání dne 10.3.2023 opatrovnice žalovaného k listině o uznání dluhu žalovaným předložené žalobkyní namítla, že je neplatné. Každé uznání dluhu musí být uznáním co do důvodu a co do částky, zde je uvedena celková suma pro dvě smlouvy, takto specifikovaný důvod výše nemá dle ní zákonné náležitosti. Není specifikováno, na kterou z těchto smluv by měla připadat, jaká částka, navíc to uznání má i další specifika. Je zde nějaká adresa v záhlaví u odesílatele, jiná adresa je uvedena v informacích o zákazníkovi, která předchozí neodpovídá. Není dále jasné, kdo uznání dluhu podepsal. Jelikož je uznání neplatné, je požadavek na zaplacení žalované částky promlčen. Výzva k plnění byla odesílána na jinou adresu, než byla žalobkyni známa a také bylo odesíláno na adresu, která je jiná, než adresy, které v té době věřitel musel znát, neboť mu byly žalovaným sdělovány, tak jak jsou uváděny i v uznání dluhu. Výzva k plnění tudíž nebyla odeslána správně. Dle opatrovnice žalovaného je také smlouva o půjčce v části sjednaného souhrnného poplatku neplatná, není zřejmé, co má být tímto souhrnným poplatkem. Žalobkyně setrvala na tom, že co se týká neurčitosti nároku ze smlouvy, pak před uzavřením smlouvy mohl žalovaný jednoznačně určit, jaké jsou jeho závazky, bylo ve smlouvě jasně určeno, kolik bude půjčeno, kolik činí poplatek a kolik je celková částka, jež je nutná zaplatit. Co se týče uznání dluhu, nebyla namítnuta pravost této listiny, to uznání dluhu je tedy dle žalobkyně platné, takováto uznání byla akceptována judikaturou, i odvolacími instancemi a takováto uznání od předchůdkyně žalované běžně byla akceptována. Podpis žalovaného na uznání dluhu je vizuálně shodný s podpisem žalovaného na smlouvě a také po podpisu toho uznání, bylo ze strany žalovaného dále hrazeno. Pokud jde o doručování, pak v momentě, kdy žalobkyně nemá doloženu změnu žádosti o zasílání pošty na jinou adresu, vychází z adresy, která je uváděna ve smlouvě. 6. Soud z provedeného dokazováním učinil následující skutková zjištění: 7. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 18.9.2010, [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že tato společnost se zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 33 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 27 588 Kč, který nebyl nikterak blíže specifikován, a to prostřednictvím 60. týdenních splátek ve výši 1 023 Kč, s tím, že poslední splátka, 60. splátka, byla ve výši 231 Kč. Z této smlouvy se rovněž podává, že žalovaný uvedl jako svou adresu [adresa], Slovenská republika. Dle podané žaloby uhradil žalovaný do jejího podání na sjednanou půjčku celkem částku 30 851,77 Kč. V uznání dluhu ze dne 22.1.2013 uvedl žalovaný, že uznává celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] ve výši 55 001 Kč ze s