7 C 280/2024-19 — Okresní soud Praha-východ

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované zaplacení částky 17 010,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7303133769 ze dne 19. 3. 2023 (dále též jako „Smlouva“). Tvrdila, že po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti poskytla žalované možnost čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl sjednán na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, to vše při úhradě poplatků. Žalovaná v daném případě načerpala částku 19 990 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem 7 338 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalované uhradit úvěr včas, žalobkyně přikročila k zesplatnění úvěru a výzvě k uhrazení celého úvěru. Po žalované, která nadále neplnila, se žalobkyně nyní v tomto řízení domáhala zaplacení částky 17 010,62 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 15 081,15 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 499,47 Kč. Požadovala též příslušenství pohledávky.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž žalobkyni deklarovala, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, příjem ostatních členů její domácnosti činí 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 14 000 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, má jedno dítě a bydlí u rodičů. Žalobkyně dne 19. 3. 2023 provedla lustraci žalované v databázi NRKI, ISIR, CEE a databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně měla k dispozici úvěrovou zprávu z registru NRKI, dle které načerpala informace o tom, že žalovaná měla ke dni žádosti o úvěr čtyři dosud existující splátkové úvěry. Jednalo se o osobní úvěr z 27. 8. 2018 o celkové částce 8 062 Kč, na který měla žalovaná splácet 4 měsíční splátky po 2 016 Kč. Suma nesplacených splátek po splatnosti činila 7 476 Kč, přičemž v lednu 2021 je k tomuto úvěru zaevidován prodej pohledávky třetí straně. Dále byl v úvěrové zprávě zachycen osobní úvěr z 20. 6. 2022 na částku 10 000 Kč, který měl být splacen 12 měsíčními splátkami po 943 Kč, na který žalované zbývalo uhradit 4 splátky v celkové výši 3 774 Kč. Evidován je také spotřební úvěr ze dne 27. 12. 2022 na částku 17 099 Kč, který měl být hrazen v 36 měsíčních splátkách po 645 Kč, přičemž žalované zbývalo k úhradě 34 splátek. Ze zprávy je patrný také úvěr z 23. 2. 2023 na částku 5 000 Kč, který měl být splácen 24 splátkami po 234 Kč. Dále ze zprávy vyplývá existence úvěru žalované z 26. 11. 2022 o částce 20 000 Kč, který měl být splácen 24 splátkami po 1 034 Kč, počet zbývajících splátek byl 21. Celkem tak žalovaná měsíčně již splácela 2 856 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou). Následně účastnice řízení (žalobkyně v zastoupení) podepsaly smlouvu „, Anonymizováno, “ č. 7303133769 ze dne 19. 3. 2023. Žalovaná pro účely smlouvy uvedla, že jejím zdrojem příjmu je zaměstnání (od 10/2020) a čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který měla žalovaná splácet minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. Smlouvou žalovaná potvrdila transakci spočívající v čerpání částky 19 990 Kč z úvěru na nákup zboží (černá technika, Apple 13) a souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru (19 990 Kč) přímo ve prospěch prodejce. Tato transakce byla zařazena do programu nákup na splátky, přičemž měla být splácena 24 měsíčními splátkami ve výši 1 048 Kč, při splatnosti první splátky 20. 4. 2023. Smlouva předpokládá, že v případě opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše činí 300 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Při neuhrazení dvou a více splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (prokázáno Smlouvou ze dne 19. 3. 2023). Žalovaná na úvěr poskytnutý žalobkyní zaplatila částku 7 338 Kč, poslední úhradu učinila 18. 12. 2023 (prokázáno výpisem čerpání). Dopisem ze dne 10. 1. 2024, který byl zároveň oznámením o zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou závazků, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celé dlužné částky 18 143,55 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno dopisem Výzva ke splacení celého úvěru). Výzva byla následujícího dne podána k poštovní přepravě (prokázáno podacím archem). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění též předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.6. Po právní stránce soud na řešený případ aplikoval úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“).7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle smlouvy měl být žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 19 990 Kč bylo učiněno na nákup spotřební elektroniky převodem ve prospěch prodejce. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho