13 C 394/2021-27 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se vedle dlužné jistiny zavázal uhradit žalobci souhrnný poplatek ve výši [částka]. Dlužnou částku ve výši celkem [částka] měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši [částka]. Žalovaný splácel svůj dluh nepravidelně, dlužnou částku uhradila pouze co do částky [částka]. Splatnost pohledávky nastala dle uzavřené smlouvy dne [datum]. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes výzvu strany žalující. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobce s navrženým postupem souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že dne [datum] došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření dohody označené jako smlouva o úvěru [číslo]. Žalovanému byla předána částka [částka] v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dále uhradit navíc poplatek ve výši celkem [částka]. Tento poplatek není smlouvou ani obchodními podmínkami nijak definován. Výpůjční úroková sazba byla dle obchodních podmínek sjednána na 60% ročně, RPSN bylo ve výši 205%, a to pro úhradu celkové dlužné částky prostřednictvím 56 týdenních splátek. Celková částka splatná žalovaným byla tedy ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku v pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. Nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobci zaplatí jistinu půjčky ve výši [částka] a dále poplatek ve výši celkem [částka]. [příjmení] odpovídající tomuto poplatku není nijak definována. Ze smlouvy ani obchodních podmínek tedy není zřejmé, za jakou konkrétní činnost je tento poplatek účtován či jaká má být dle věřitele povaha takového poplatku. Soud proto uzavřel, že tento poplatek je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]. 7. Při výši jistiny [částka] a výši kapitalizovaného úroku [částka] se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy, zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]). V daném případě představuje úrok 73,60% jistiny zápůjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v prosinci 2014 okolo 14% ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než pětinásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 205%, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou jako„ poplatek“, za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o.z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o.z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Soud tedy shledal nárok žalobce oprávněným pouze co do jistiny poskytnuté půjčky, tj. co do částky [částka]. Žalobce v tomto směru soudu předložil listinné důkazy, které osvědčují, že žalobce předal žalovanému smluvenou zápůjčku v plné výši, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobce za prokázaný a oprávněný. Zároveň je však třeba zohlednit splátky, které žalovaný z titulu smlouvy zaplatil. Celkem se podle tvrzení žalobce jednalo o částku [částka]. Tato částka vyplývá i z platební historie doložené žalobcem. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný dlužnou částku ve výši celkem [částka] již uhradil, resp. dokonce značně přeplatil. Soud proto podanou žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobce ve výši [částka], který soud hodnotil jako po právu, byl žalovaným zcela uspokojen. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady mu nevznikly.