37 C 181/2021-22 — Okresní soud Praha-západ

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť proti němu není přípustné odvolání. 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě dané smlouvy byla žalované poskytnuta částka [částka]. Žalovaná se kromě jistiny zavázala uhradit úrok ve výši 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Žalovaná však vrátila jen [částka]. [příjmení] dluhu ani přes výzvu neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované přenechala téhož dne v hotovosti [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku [částka], poplatku za administrativní činnosti [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Do zahájení soudního řízení žalovaná uhradila [částka]. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a současně ji vyzvala k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne [datum]. 6. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Vycházela však jen z údajů o příjmech a výdajích žalované vyplněné v zákaznické kartě, aniž si je nechala doložit příslušnými listinami, což není dostatečný způsob posuzování úvěruschopnosti. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť předmětnou smlouvu podepsala právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované [částka] Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 13. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o [částka] (§ 2991 o. z.). Vrátila však jen [částka]. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena (§ 1879 o. z.), částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne [datum] do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k vrácení přenechaných peněz (včetně příslušenství, které však nebylo platně sjednáno) dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalované doručena dne [datum]. V dopise jí byla k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 10 dní od doručení dopisu. Žalovaná tak byla povinna vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla úspěšnější, žádné náklady jí však nevznikly.