37 C 192/2021-25 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do dne [datum] Ani přes výzvu jej však neuhradil. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na poplatek ve výši [částka] za prodloužení termínu splatnosti. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (nazvaná jako smlouva o zápůjčce), na základě které mu byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka [částka]. Uzavření smlouvy však provedenými důkazy nebylo prokázáno. Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] včetně dodatku o prodloužení termínu splatnosti nebyla žalovaným podepsaná. Z ostatních provedených důkazů uzavření smlouvy rovněž nevyplynulo. Z potvrzení o provedení platby a ze sdělení [právnická osoba], o tom, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne [datum] částku [částka]. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala ho k zaplacení dluhu do 3 dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne [datum]. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy ani jejího dodatku, nebylo možné žalobkyni přiznat plnění požadované dle nich, tedy poplatek [částka], ani úrok z prodlení ode dne [datum] (tj. ode dne následujícího po tvrzené splatnosti dluhu). V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému [částka]. Žalovaný se tak na její úkor o tuto částku bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.) a je povinen ji vrátit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena. 9. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši požadované žalobkyní ode dne [datum] do zaplacení. Splatnost dluhu soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Dle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne [datum]. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne [datum]. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně měla jen částečný úspěch.