8 C 281/2021-26 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] prostředky komunikace na dálku s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s. r. o. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit vyčerpaný úvěr do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úrokem [částka], což neučinil. Pohledávku z úvěrové smlouvy nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti účastníků, když ani žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení s potvrzením o platbě vyplývá, že dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] s. r. o. a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši [částka]. 5. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne [datum], žalovanému to bylo oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení, dopis z [datum]). 6. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu předžalobní výzvou (dopis ze dne [datum], podací lístek). 7. Žalovanému byla poskytovatelem úvěru vyplacena (převedena na účet) částka [částka] dne [datum] (výpis z účtu žalovaného). 8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru (dále jen„ OZ“), ve spojení se zákonem č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatelem úvěru je ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 419 OZ platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 580 odst. 1 OZ platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 586 OZ platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 16. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1958 odst. 2 OZ platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 1879 OZ může věřitel svou pohledávku nebo její část i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 20. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobce jako právní předchůdce poskytovatele spotřebitelského úvěru měl v řízení tvrdit a prokázat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet dluh ze spotřebitelského úvěru. Žalobní tvrzení o tomto byla neúplná a neurčitá 21. Soud byl připraven poučit žalobce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů, avšak tato snaha soudu byla zmařena tím, že se žalobce k ústnímu jednání nedostavil. Je věcí každého z účastníků, jakým způsobem hodlá ve sporném řízení uplatňovat svá práva. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud současně upozorňuje na ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je žalobce povinen vylíčit rozhodující skutečností o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání již v podané žalobě. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi [anonymizováno] a [název soudu] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Odkaz žalobce na rozhodnutí [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka] není případný, když toto se týká situace, kdy soud rozhodoval bez nařízení jednání. 22. V dané situaci z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že neplatnost smlouvy může namítat spotřebitel, přičemž k tomu, v dané situaci, kdy žalovaná (spotřebitel) je v předmětném řízení nekontaktní a neaktivní, nedošlo. Nicméně soud má za to, že jsou zde splněny podmínky pro aplikování § 588 OZ, neboť absence posouzení schopnosti splácet úvěr žalovanou ze strany žalobce (jeho právního předchůdce) lze jednoznačně kvalifikovat jako chování odporující zákonu o spotřebitelském úvěru, neboť tato povinnost je žalobci (jeho právnímu předchůdci) v daném zákoně jednoznačně uložena, a jako chování zjevně narušující veřejný pořádek. Zjevnost narušení veřejného pořádku soud spatřuje v té skutečnosti, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet“ (viz bod 16 a násl. nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z daného tak vyplývá, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, z čehož vyplývá, že žalobci nárok na zaplacení jakékoliv jiné částky než nevrácené části jistiny [částka] nesvědčí. 23. Vzhledem k výše uvedenému tak došlo na straně žalovaného