16 C 254/2020-176 — Okresní soud Praha-západ

1. Okresní soud Praha - západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“), rozhodl, že manželství [celé jméno manžela], narozeného [datum], a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí (výrok I.) a žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dovodil, že jsou naplněny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků, neboť jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovení a rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilé dcery. Příčinu rozvratu manželství účastníků spatřoval v jejich rozdílném pohledu na společný život, zejména na počet budoucích společných dětí i na způsob a životní styl rodiny (vyplývající z jejich povahové odlišnosti), což vyústilo ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový intimní život. 2. Manželka podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Napadený rozsudek považovala za nepřezkoumatelný, mj. i z toho důvodu, že v odůvodnění je řečeno, že soud provedl i další důkazy, z nichž neučinil žádné skutkové závěry, přitom nebylo zřejmé, které důkazy to byly a proč z nich nebyly žádné závěry činěny. Dále namítala, že soud prvního stupně nevedl dokazování k příčinám rozvratu manželství, což je významné z hlediska ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), případně § 762 o. z. Poučení soudu prvního stupně podle § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), považovala za formulářové, i v odvolacím řízení je možné uvádět nová tvrzení a důkazy. Soud prvního stupně podle jejího názoru bagatelizoval narození mimomanželského potomka. Připustila, že byla ve věci velmi nekonzistentní, to však muselo být pochopitelné, když na jednu stranu byla ponížená a chtěla rozvod, na druhou stranu věřila v návrat manžela. Zásadně se však ohradila proti závěru soudu prvního stupně, že ve své účastnické výpovědi uvedla, že má mimomanželský vztah s jiným mužem; žádný poměr s nikým neměla a nemá. S ohledem na uvedené požadovala rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit jej soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Manžel požadoval napadený rozsudek potvrdit; rozsudek je srozumitelný, přehledný a obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti. Ve vztahu k námitce, že rozvod manželství účastníků není v zájmu jejich nezletilé dcery, poukázal na to, že to byla manželka, kdo první začal činit kroky k rozvodu (je to zřejmé z dopisu ze dne [datum] a z doložené plné moci ze dne [datum]), nadto v opatrovnickém řízení uzavřela dohodu o úpravě poměrů a v podání ze dne [datum] vyjádřila s rozvodem souhlas. Procesnímu postupu soudu prvního stupně nelze nic vytknout, soud účastníky řádně poučil o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. i o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a konečně i podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Výtku, že manželka ve své výpovědi neuvedla, že má mimomanželský poměr, vyvracel doslovnou citací části její výpovědi před soudem prvního stupně. Celkově pak postup manželky ve věci hodnodil jako účelový, vedený se záměrem rozvod oddálit, aby mohla co nejdéle požívat benefity plynoucí jí z postavení manželky. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a následujících o. s. ř. a § 397 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné. 5. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané tyto skutečnosti: Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se jim narodila dne [datum] dcera [jméno], o úpravě jejích poměrů pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Účastníci spolu intimně nežijí od roku 2017 a od února 2018 spolu nežijí ani ve společné domácnosti. V měsících březnu a dubnu 2018 manželé intenzivně hledali větší byt pro manželku, aby se mohla s dcerou odstěhovat z domu manžela, přestože již vlastnila dvoupokojový byt v [obec]. V první polovině roku 2018 navázal manžel mimomanželský poměr s [jméno] [příjmení]; s ní žije ve společné domácnosti a z tohoto vztahu se narodila dne [datum] dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Manželka žije stále s nezletilou v domě ve vlastnictví manžela, náklady spojené s tímto domem hradí v plném rozsahu manžel. Manželka navázala poměr s jiným mužem v létě roku 2022 (zde se soud prvního stupně dopustil zjevně chyby v psaní, když uvedl rok 2020 místo roku 2022, jak vyplývá z účastnické výpovědi manželky). Soudem oslovený opatrovník nezletilé - Městský úřad Černošice ve svém vyjádření neuvedl žádné skutečnosti, pro které by byl rozvod účastníků v rozporu se zájmem jejich nezletilé dcery. [obec] rozvratu manželství účastníků spočívá v jejich rozdílném pohledu na společný život, zejména na počet budoucích společných dětí i na způsob a životní styl rodiny (vyplývající z jejich povahové odlišnosti), což vyústilo ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový intimní život. 6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil a založil na něm své právní posouzení. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu, který postačoval pro právní posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Rovněž vysvětlil, proč některé navržené důkazy neprovedl. V rámci dokazování se soud prvního stupně zabýval též příčinami rozvratu manželství, právě za tím účelem byly provedeny účastnické výpovědi, jakožto jeden z důkazních prostředků (§ 125 o. s. ř.) 7. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že by provedení navrhovaného důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], bývalého přítele současné partnerky manžela, bránila koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., neboť v řízení o rozvod manželství se institut koncentrace řízení neuplatní (srov. § 20 odst. 2 věta první z. ř. s., dle nějž účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí, ve spojení s § 390 z. ř. s.). I přes princip neúplné apelace ovládající odvolací řízení (srov. § 397 z. ř. s. ve spojení s § 119a odst. 1 o. s. ř.) bylo proto možné takový důkaz v odvolacím řízení provést, nicméně odvolací soud jej z považoval za nadbytečný. Tímto důkazem mělo být prokázáno tvrzení manželky o nevěře manžela s [jméno] [příjmení] ještě před ukončením společného soužití účastníků. Za situace, kdy však sama manželka uváděla, že manželství považovala za spokojené a harmonické – tedy očividně i s případnou nevěrou manžela – do dubna 2018 (srov. vyjádření manželky ze dne [datum]), ba dokonce stále za obnovitelné (srov. vyjádření manželky při jednání konaném dne [datum] na č. l. 95), nelze případné prokázání nevěry manžela za doby společného soužití označit za stěžejní příčinu rozvratu manželství. 8. S manželkou lze souhlasit, že ve vztahu k důkazům, které byly provedeny, ale nebyly z nich učiněny žádné skutkové závěry, se měl soud prvního stupně podrobněji vyjádřit (minimálně měl uvést, které důkazy to byly a proč z nich žádná skutková zjištění nakonec nečinil), nicméně podle názoru odvolacího soudu nejde o takové pochybení, které by mohlo vést k zrušení napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Z tohoto pohledu není napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť i bez poskytnutí bližší argumentace k této skupině provedených důkazů soud prvního stupně jasně vyložil, které skutečnosti má v řízení za prokázané a co z nich dovozuje, manželka pak v odvolání s těmito závěry věcně polemizuje. 9. Možno doplnit, že z obsahu protokolů z jednání před soudem prvního stupně je zřejmé, že důkazy, které soud provedl a nakonec z nich neučinil žádné skutkové zjištění, byly: výpis z katastru nemovitostí, návrh otce na úpravu poměrů k nezletilé [jméno], protokol z jednání v opatrovnické věci, dopis zástupce manželky ze dne [datum] a rodný list [jméno] [celé jméno manželky]. Skutečnosti, které mohly z těchto důkazů vyply