16 C 30/2022 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo dáno žalovaným dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že svým jednáním neporušila žádnou z povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a nebyly tak dány podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno žalobkyni proto, že nedodržovala povinnosti stanovené mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví [číslo jednací] [číslo] 2021 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví [číslo jednací] [číslo] 2021 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], netestovala se na přítomnost antigenu koronaviru, nenosila ochranu dýchacích cest v přítomnosti jiných osob, aniž by se na ni vztahovala výjimka z povinnosti dodržovat tyto povinnosti a aniž by dodržovala předepsané rozestupy 1,5 m od ostatních osob. Žalobkyně rovněž využila pracovní e-mailovou adresu k tomu, aby na pracovní adresy svých spoluzaměstnanců odeslala e-mail se sdělením, že je věcí volby zaměstnanců, zda vstoupí na pracoviště zaměstnavatele či zda se budou testovat, a že mají jednat dle libosti. Také žalobkyně označila dobrovolné testování zaměstnanců na přítomnost antigenu koronaviru, které organizoval žalovaný, za protiprávní a protiústavní a zúčastněné osoby označila za ovce. 2. Žalobkyně dovozovala, že mimořádné opatření není právním předpisem, a proto nelze povinnosti uložené mimořádným opatřením považovat za povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Pokud by mělo být mimořádné opatření tzv. ostatním předpisem vztahujícím se k jí vykonávané práci, žalovaný žalobkyni v rozporu s právními předpisy neseznámil s mimořádným opatřením. Žalobkyně tak nebyla povinna se takovým ostatním předpisem řídit. Nadto o porušení mimořádného opatření mohl rozhodnout jen příslušný orgán veřejné správy (krajská hygienická stanice), nikoliv žalovaný jako zaměstnavatel. Vedoucí úředníci neměli právo dávat žalobkyni pokyn k nasazení ochrany dýchacích cest pouze na základě mimořádného opatření, a jejich pokyny tak byly v rozporu s právními předpisy; žalobkyně byla oprávněna je neuposlechnout. Žalovaný dále žalobkyni neseznámil s tím, že její práce vyžaduje opatření k ochraně zdraví ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále: zákoník práce) a neposkytl žalobkyni osobní ochranné pracovní prostředky. Žalobkyně nebyla seznámena s opatřeními, která žalovaný přijal k tomu, aby omezil setkávání žalobkyně s ostatními osobami nad nezbytnou míru. 3. Okamžité zrušení pracovního poměru dále žalobkyně považovala za neplatné pro nesplnění obsahových náležitostí, neboť žalovaný neuvedl, která konkrétní opatření, kterými žalovaný upravil používání osobních ochranných pracovních prostředků a omezení setkávání netestovaných s ostatními osobami, měla žalobkyně porušit. Pokud jde o skutečnost, že žalobkyně kritizovala povinnost testování se, toto vyjádření nebylo vulgární, jeho podstatou byla pouze polemika, která byla přiměřeným výkonem svobody projevu. Konečně skutečnost, že žalobkyně z pracovní e-mailové adresy odeslala e-maily, které ostatní zaměstnance nabádaly, že nemusí dodržovat povinnosti stanovené mimořádným opatřením, nemohla žalovanému způsobit újmu; navíc se jednalo pouze o odpověď na hromadný e-mail s oznámením o termínu testování. Žalovaný žalobkyni pro její postoje diskriminoval a ostrakizoval. Žalobkyně svou práci dosud vykonávala bezproblémově a byla oceňována za kvalitní zpracování spisů. Svým jednáním nemohla závažně narušit důvěryhodnost žalovaného a nemohla ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování; tyto důvody uvedené v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně považovala za nedostatečně skutkově vymezené. 4. Žalovaný pokládal okamžité zrušení pracovního poměru za platné. Žalobkyně porušila své povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem a zásadně narušila vzájemnou důvěru ve vztahu zaměstnance a zaměstnavatele. Žalobkyně jednala v přímém úmyslu a ve svém jednání pokračovala i přes opakované výzvy k nápravě. Skutečnost, že žalobkyně jednala svévolně a ignorovala pokusy žalovaného o to, aby žalobkyně s porušováním povinností přestala, zvyšuje intenzitu porušení povinností na zvlášť hrubý způsob. Žalobkyně upřednostnila osobní zájem bez ohledu na respekt k hodnotám právního státu, která žalovaný musí jako orgán veřejné moci zastávat. Jednala takto v pracovní době jako úředník územního samosprávného celku. Není přitom možné, aby zaměstnanec orgánu veřejné moci sám posuzoval, které povinnosti dodržovat bude a které naopak sám prohlásí za protiústavní a dodržovat je nebude. Žalobkyně takto jednala v podzimní vlně epidemie Covid-19 na podzim 2021, kdy byl v České republice dominantní virus ve variantě delta. Ta byla označována za dosud nejnakažlivější a způsobující v některých případech těžký průběh onemocnění. Žalobkyně porušovala mimořádné opatření nejen ve své kanceláři, ale i v ostatních prostorách žalovaného, kde mohlo dojít ke kontaktu nejen s kolegy, ale i se širokou veřejností. Povinnost zaměstnanců se testovat plynula přímo ze zákona jako z právního předpisu, přičemž mimořádné opatření tuto povinnost pouze konkretizovalo co do okruhu adresátů a času. Povinnost samotná plynula ze zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále: pandemický zákon). Pokud jde o údajně protiprávní pokyny vedoucích zaměstnanců, žalobkyně v takovém případě měla písemně oznámit vedoucímu úředníkovi, že pokyn považuje za protiprávní; to se však nestalo. Mimořádná opatření bylo nutné respektovat, obrana proti nim byla možná cestou soudního přezkumu; navíc v takovém přezkumu, byť tento nebyl iniciován žalobkyní, mimořádné opatření obstálo. Není rovněž pravdou, že by žalovaný žalobkyni dehonestoval a ostrakizoval; žalovaný byl pouze povinen přijmout opatření k omezení setkávání netestovaného zaměstnance s ostatními zaměstnanci. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobkyně dne [datum] účastnila dobrovolného testování zaměstnanců organizovaného žalovaným, že označila mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví [číslo jednací] [číslo] 2021 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] za protiprávní a protiústavní a že uvedla, že všichni ve věci prosazování mimořádného opatření postupují jako stádo. 7. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobkyně dne [datum] a dne [datum] odmítla podstoupit antigenní test a neprokázala, že se na ni nevztahují povinnosti dle výše zmíněného mimořádného opatření. 8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně odmítala nosit ochranu dýchacích cest a dodržovat rozestupy 1,5 m od ostatních zaměstnanců. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobkyně dne [datum] neměla nasazenou ochranu dýchacích cest a odmítla si ji nasadit na přímý pokyn nadřízených JUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky rovněž bylo nesporné, že žalobkyně byla v době po [datum] přítomna v kuchyňce zaměstnanců bez nasazené ochrany dýchacích cest a při nedodržení rozestupů 1,5 m od ostatních osob, přestože se nestravovala, a rovněž že vstupovala do výtahu k jiným osobám. 9. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi účastníky, soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného pracovala na pozici úředník – referent oddělení vodního hospodářství odboru životního prostředí, a to od [datum]. Žalobkyně se v pracovní smlouvě mj. zavázala dodržovat právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci a ostatní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci, pokud s nimi byla řádně seznámena (čl. II. odst. 1 písm. b) pracovní smlouvy). 10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalovaným žalobkyni dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se žalobkyní okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně porušila mimo jiné povinnost dodržovat právní a ostatní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci, plnit pokyny vedoucích úředníků, jednat nestranně bez ohledu na své přesvědčení, zdržet se jednání, které by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku, zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, nejednat v rozporu se zájmy územního samosprávného celku, zachovávat pravidla slušnosti vůči ostatním zaměstnancům působícím ve veřejné správě, a nezneužívat bez souhlasu zaměstnavatele pro osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Tyto povinnosti měla žalobkyně porušit tím, že se žalobkyně dne [datum] na místě provádění dobrovolného testování zaměstnanců žalovaným dopustila nepřijatelných poznámek o protiprávnosti a protiústavnosti postupu žalovaného a o tom, že všichni zúčastnění postupují jako stádo. Dále se žalobkyně