10 C 181/2021-28 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO]. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve výši 24 137 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného jistinu 20 000 Kč, nesplacený úrok 3 637 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 3 520 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny 20 000 Kč od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum]. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou, naposledy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu zpět co do jistiny 500 Kč, zákonného úroku z prodlení zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 Kč od [datum] do zaplacení kapitalizovaných úroků v částce 3 737 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 520 Kč. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 o.s.ř., když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci a nezjišťoval proto ani stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně (výrok I). 4. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) jako věřitelkou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do [datum] celkem 24 137 Kč (smlouva o úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši celkem 20 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] (výpis z účtu). Následně smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy a potvrzení o úplatě) a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum] odeslaným [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu (oznámení včetně podacího archu). S ohledem na prodlení žalovaného s včasným a řádným splacením úvěru jej žalobkyně opakovaně marně vyzývala k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě ze dne [datum]). K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (předžalobní upomínka včetně podacího archu). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 20 000 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji právní předchůdkyni nevrátil. Žalobkyně v řízení sice netvrdila a neprokazovala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy platné a účinné ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá (po částečném zpětvzetí žaloby) pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného až ode dne následujícího po postoupení pohledávky, který žalobkyně z části kapitalizovala. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno v II. výroku rozsudku, a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 20 000 Kč. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Naopak soud žalobu zamítl co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč (výrok III.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 82,91 % a žalovaný z 17,09 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 65,82 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 393 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 941 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. 11. Poměrná část nákladů ve výši 65,82 % činí po zaokrouhlení částku 1 575 Kč. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.