9 C 11/2022-29 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po internetu) smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný byl o zaplacení úvěru upomínán zástupcem žalobkyně dne [datum] avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2) 8. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši [částka] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku [částka] vrátit nejpozději do [datum]. Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 12. Žalobce požadoval svou žalobou vrácení toliko dlužné jistiny spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti a se zákonným úrokem z prodlení, žalobce nakonec ani nepožadoval další příslušenství, soud se tak nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, když toto pochybení původního věřitele by mělo za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, když se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti, je potom absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, sama žalobkyně však požaduje pouze dlužnou jistinu spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny spolu s poplatkem ve výši [částka] ve shora uvedené výši, neboť do data vyhlášení tohoto rozsudku nebylo prokázáno, že by žalovaný z poskytnuté jistiny a poplatku něčeho dalšího uhradil. Soud přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku [částka] (obdobný návrh byl žalobkyní podán například ve věci vedené Okresním soudem v Rakovníku pod sp. zn. [spisová značka]; [spisová značka]). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.