9 C 207/2022-20 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po internetu) smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr nejpozději do [datum]. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaná byla o zaplacení úvěru upomínána zástupcem žalobkyně dne [datum] avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2) 8. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi žalovanou a [právnická osoba], s.r.o., byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytl původní věřitel žalované částku ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku 8 000 Kč vrátit nejpozději do [datum]. Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla o zaplacení dluhu upomínána výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 12. Žalobce požadoval svou žalobou vrácení toliko dlužné jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení, žalobce nakonec ani nepožadoval další příslušenství, soud se tak nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, když toto pochybení původního věřitele by mělo za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, když se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti, je potom absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, sama žalobkyně však požaduje pouze dlužnou jistinu. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny ve shora uvedené výši, neboť do data vyhlášení tohoto rozsudku nebylo prokázáno, že by žalovaná z poskytnuté jistiny a poplatku něčeho dalšího uhradila. Soud přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 10 000 Kč (obdobný návrh byl žalobkyní podán například ve věci vedené Okresním soudem v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 130/2020; 9C 100/2021). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 14. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.