9 C 223/2022-23 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (po internetu) smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr nejpozději do [datum]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný byl o zaplacení úvěru upomínán zástupcem žalobkyně dne [datum] avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] smlouva o úvěru [číslo] v elektronické podobě, když žalovaný uhradil tzv.verifikační platbu ve výši 1 Kč, následně pak společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč, převodem na účet žalovaného dne [datum] částku 1 000 Kč; dne [datum] částku 3 400 Kč; dne [číslo] částku 5 600 Kč; dne [datum] 8 400 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku spolu s příslušenstvím do [datum] bez prodloužení. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu smlouvy a výpisů z účtu u [právnická osoba] č. účtu: [bankovní účet]. 5. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a současně upozorněn na možnost podání žaloby k soudu. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně téhož dne. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že jejím obsahem je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Listina byla podepsána dne [datum] (rámcová smlouva). Ze seznamu pohledávek soud dále zjisti, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. O postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2) 11. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byly uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] nejprve na částku 1 600 Kč, následně celkem na částku 20 000 Kč (dne [datum] částku 1 000 Kč; dne [datum] částku 3 400 Kč; dne [číslo] částku 5 600 Kč; dne [datum] 8 400 Kč). Původní věřitel poskytl žalovanému částky ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 20 000 Kč vrátit nejpozději do [datum]. Pohledávka původního věřitele byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 15. Žalobce požadoval svou žalobou vrácení toliko dlužné jistiny spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti a se zákonným úrokem z prodlení, žalobce nakonec ani nepožadoval další příslušenství, soud se tak nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, když toto pochybení původního věřitele by mělo za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o. z. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem z moci úřední, když se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci C [číslo] ze dne [datum]). Důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti, je potom absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, sama žalobkyně však požaduje pouze dlužnou jistinu spolu s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti. Soud uznal jako důvodně uplatněný nárok žalobkyně na vrácení nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, neboť do data vyhlášení tohoto rozsudku nebylo prokázáno, že by žalovaný z poskytnuté jistiny něčeho dalšího uhradil. Soud přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč. Soud rozhodl o odměně