6 C 126/2023-20 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a dále smluvní pokuty ve výši [částka], a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Dle žalobního návrhu se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 111,33 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy ke 12. dni příslušného měsíce počínaje dnem [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná z poskytnutého úvěru uhradila celkem 12 splátek v období od [datum] do [datum], avšak s úhradou řady splátek se dostala do prodlení, načež žalobkyně přistoupila ke dni [datum] po opakovaných výzvách k zesplatnění úvěru. S ohledem na prodlení žalované požaduje žalobkyně kromě neuhrazené jistiny a úroku z prodlení ve výši 111,33 % ročně rovněž úroky z prodlení, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] podle článku VI. odst. 2 úvěrové smlouvy a smluvní pokutu v celkové výši [částka] podle článku VI. odst. 3a smluvních podmínek. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předmětná půjčka není zesplatněna. Od žalobkyně si půjčila [částka] a měla by vrátit [částka], což považuje za lichvu. Do finanční tísně se dostala s ohledem na onkologické onemocnění svého manžela. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o provedení úhrady soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na základě její žádosti o spotřebitelský úvěr finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po [částka] se splatností jednotlivých splátek od [datum] do [datum], tj. k úhradě částky v celkové výši [částka]. Roční procentní sazba nákladů činila 189,05 %. Současně bylo ujednáno, že platby budou započítávány (i) na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, (ii) na úhradu smluvních pokut, (iii) na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, (iv) na úhradu přirostlého úroku, a konečně (v ) na úhradu jistiny úvěru. 5. Z výpisu z lustrace v Centrální evidenci exekucí a úvěrové zprávy z bankovního a nebankovního registru klientských informací vyhotovených ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru se dále podávalo, že si žalobkyně před podpisem úvěrové smlouvy ověřovala platební historii a aktuální úvěrové zatížení žalované, přičemž z uvedených listin vyplývá, že žalovaná nebyla v inkriminované době v exekuci a měsíčně hradila úvěrové splátky v celkové výši [částka]. Z výplatní pásky za měsíc leden roku 2021 soud dále zjistil, že si žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila také čistý měsíční příjem žalované, který dosahoval částky přibližně [částka]. 6. Z upomínek č. I – III. a přípisu ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývána, načež došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši [částka]. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo I z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 15. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soud se v prvé řadě z úřední povinnosti (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18) zabýval otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru. V této souvislosti soud uzavřel, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dostála, když si před uzavřením smlouvy jednak ověřila platební historii a úvěrové zatížení žalované, a jednak si od žalované vyžádala výplatní pásku za účelem ověření jejího měsíčního příjmu. Soud tedy shledal, že se žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované zabývala posouzením její úvěruschopnosti dostatečným způsobem. 17. Dále se soud zabýval otázkou, zda smluvní úrok sjednaný v rámci předmětný úvěrové smlouvy není ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o. z. V této souvislosti soud podotýká, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že:„ v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků (…), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je přitom pravdou, že v případě nebankovních institucí je obvykle míra rizikovosti úvěrové operace vyšší, což v konkrétním případě může odůvodnit i přiměřeně vyšší úrokovou sazbu, než jakou poskytují žadatelům o spotřebitelské úvěry bankovní instituce. Soud se tedy zabýval tím, jaká byla v době uzavření smlouvy obvyklá úroková sazba, přičemž za tímto účelem vycházel ze statistiky ARAD. [obec] národní banky. 18. Dle citované statistiky činila obvyklá úroková míra v případě úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací od jednoho roku do pěti let v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalované 6,23 % ročně. Úroková sazba sjednaná v rámci předmětné úvěrové smlouvy však činila 111,33 %, a tudíž obvyklou úrokovou sazbu za obdobné úvěrové produkty převyšovala více než sedmnáctinásobně. V řízení přitom nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, které by jakkoliv odůvodňovaly rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úrokové sazby. 19. Sjednaný úrok je tak zcela zjevně nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy, pročež je ujednání o smluvním úroku podle § 588 o. z. absolutně neplatné. Jelikož se přitom částečná neplatnost smlouvy o úvěru týká pouze části upravující výši úroků, přičem