8 C 187/2023-28 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 663,88 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 244,50 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 416,81 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,9 % ročně z částky 36 563,88 Kč od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 563,88 Kč od [datum] do zaplacení., a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 271 301 Kč, který na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. 2. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala následujícím způsobem. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 21 985 Kč, který byl příslušným pracovníkem zkontrolován na základě žalovaným doloženého potvrzení o příjmu vystaveného jeho zaměstnavatelem. Současně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy ověřila majetkové poměry žalovaného na podkladě údajů získaných z insolvenčního rejstříku, Bankovního registru klientských informací a interní evidence klientů, z níž nevyplynuly žádné negativní informace, např. o podvodném jednání žalovaného, jeho kriminálních aktivitách, popř. záznam v souvislosti s pravidly AML či exekučním řízením vůči žalovanému. Jelikož žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho životní výdaje dosahují nulové výše, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně životní náklady žalovaného stanoveny na základě dat sdílených žalovaným ve spojení s interními informacemi a statistickými údaji za pomoci ekonomického modelu na 7 972 Kč měsíčně. Současně bylo zjištěno, že žalovaný čerpal v době úvěrové žádosti úvěr se splátkou 6 422 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti konsolidován, a dále kreditní kartu s orientační splátkou 5 000 Kč. Splátka předmětného úvěru činila 4 970 Kč a splátkové zatížení žalovaného tak činilo celkem 9 970 Kč. Z disponibilního příjmu žalovaného byla stanovena maximální hranice poměru splátkového zatížení k příjmu žalovaného, přičemž příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně uhradil celkem 387 033,14 Kč a od měsíce srpna roku 2022 již neuhradil ničeho. Žalobkyně rovněž odkázala na judikaturu zejména Nejvyššího soudu, dle níž nelze postup poskytovatelů při posuzování úvěruschopnosti paušalizovat, ale je vždy třeba zohlednit veškeré okolnosti případu, přičemž poskytovatel postupuje s odbornou péčí, pokud doloží, že při ověřování majetkových poměrů vycházel i z jiných než spotřebitelem poskytnutých informací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). 3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 271 301 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky a úroky ve výši 12,9 % ročně zaplatit v 84 měsíčních splátkách po 4 858 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ke dni [datum]. 5. Z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] dále vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je ženatý, je vlastníkem domu/bytu bez zástavy, jeho příjem ze zaměstnání činí průměrně 21 985 Kč měsíčně a splátka jeho dalšího úvěru činí 6 422 Kč měsíčně. Uvedená průměrná výše měsíčního příjmu žalovaného byla ověřena potvrzením jeho zaměstnavatele. Žádost o poskytnutí úvěrového produktu je podepsána žalovaným a obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, avšak neobsahuje žádné údaje o ověření výše měsíčních výdajů žalovaného, který v žádosti uvedl, že jeho povinné výdaje dosahují (s výjimkou splátky předchozího úvěru) nulové výše. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a I- [právnická osoba] včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že [právnická osoba] jakožto původní věřitel žalovaného, postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., o čemž byl žalovaný informován. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a.s. a žalobkyní včetně její přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku dále vyplynulo, že [právnická osoba] a.s. následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný taktéž informován. 8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 49 711,64 Kč. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 17. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřeb