5 C 40/2026-79 – Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že poté, co řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr pravidelně splácet spolu se sjednaným úrokem. Svoji povinnost však řádně neplnil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a po žalovaném požadovala sjednanou smluvní pokutu. Do dne podání žaloby žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši , částka, . Žalobkyni uhradil , částka, . Dlužnou částku ve výši , částka, s příslušenstvím žalobkyni dosud neuhradil, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci:4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně (č.l. 57-62 spisu) soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů.5. Z úvěrové zprávy (č.l. 29 spisu) soud zjistil, že tři žádosti žalovaného o úvěr byly odmítnuty. V minulosti měl celkem , hodnota, úvěrů, z nichž některé splácel nepravidelně.6. Z karty klienta (č.l. 31 spisu) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru využila pro ověření bonity data sdělená žalovaným: Konkrétně vycházela z toho, že je zaměstnán s příjmem , částka, měsíčně a jeho měsíční výdaje jsou , částka, .7. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, (č.l. 27-28 spisu) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen „smlouva“) dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr. Výše úvěrového rámce byla sjednána na částku , částka, . Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28% ročně. Při uzavírání smlouvy žalobkyně vycházela z informací, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádné dítě a žije v podnájmu. Je zaměstnán u společnosti Eberspächer spol. s r.o. s čistým měsíčním příjmem , částka, .8. Z výplatní pásky za duben 2024 (č.l. 21 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla za duben 2024 vyplacena společností , právnická osoba, . mzda ve výši , částka, .9. Z výpisu proplacení smlouvy č. , hodnota, (č.l. 73 spisu) soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši , částka, . Dne , datum, čerpal částku , částka, .10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, (č.l. 34 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěr zesplatnila. Výzva byla odeslána dle podacího archu (č.l. 35 spisu) dne , datum, .11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, (č.l. 63 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle podacího archu (č.l. 32 spisu) byla výzva odeslána žalovanému dne , datum, .12. Z úvěrových podmínek včetně pojistných podmínek (č.l. 36-53 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.13. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, k osobě žalovaného zjistila, že byl zaměstnán. V dubnu 2024 zaměstnavatel žalovanému vyplatil celkem , částka, . Žalovaný měl být svobodný, bezdětný a žít v podnájmu. Jeho výdaje měly činit , částka, měsíčně. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Přestože žalovaný úvěrový rámec čerpal, žalobkyni jej řádně nesplácel. Celkem čerpal úvěr ve výši , částka, . Žalobkyni uhradil , částka, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou plateb žalobkyně úvěr zesplatnila a opakovaně vyzývala žalovaného k jeho úhradě.14. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).19. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že tak neučinila a k hodnocení této schopnosti žalovaného přistoupila značně liknavě ve všech směrech. Konkrétně ve vztahu k posuzování příjmů žalovaného si žalobkyně řádně neověřila jeho tvrzení o formě příjmů a jejich výši, kterou žalovaný doložil jedinou výplatní páskou za období až po uzavření smlouvy o úvěru. Zcela nedbale přistoupila k tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů, které si žádným způsobem neprověřila. Navíc žalobkyně ani nedoložila, že by zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet před významným navýšením úvěru, k němuž v průběhu trvání smlouvy evidentně došlo.