Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce poté, co zkoumal schopnost žalovaného splácet, s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytl žalovanému částku , částka, . Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši , částka, . V té době měl být zaměstnaný s příjmem , částka, měsíčně, za bydlení měl vynakládat , částka, měsíčně a měl splácet další půjčky částkou , částka, měsíčně. Měl bydlet u osoby blízké, měl mít jednu vyživovací povinnost.5. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán na dobu určitou jako operátor výroby. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v září 2023 činila čistá mzda žalovaného , částka, , v srpnu 2023 činila , částka, a v červenci 2023 činila , částka, .6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností: , právnická osoba, . Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách po , částka, měsíčně. RPSN úvěru bylo 272,44 %.7. Z přehledu plateb žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem , částka, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.10. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalovaného zjistil, že byl zaměstnán s průměrným příjmem , částka, měsíčně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně sdělil, že má jednu vyživovací povinnost, za bydlení vynakládá , částka, měsíčně a splácí další půjčky ve výši , částka, měsíčně. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně spolu se smluvním úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem uhradil , částka, . Poté byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil.11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvy jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že tak neučinil. Ačkoliv prověřil příjmy žalovaného, zcela liknavě přistoupil k hodnocení deklarovaných výdajů žalovaného. Při jejich hodnocení právní předchůdce žalobkyně vycházel jen z prohlášení žalovaného. Prohlášení si právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřil (např. z nájemní smlouvy, výpisu z účtu apod.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Lze tedy uzavřít, že dle soudu právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná.18. Žalovaný se však mohl bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatit, neboť žalobkyně žalovanému plnila a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku , částka, , jejíž vrácení měla právo po žalovaném požadovat. Z této částky žalovaný dle evidence žalobkyně uhradil , částka, . K úhradě tak zbývá , částka, . Danou částku žalovaný dosud žalobkyni nevrátil, a proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť poměry žalovaného soudu nejsou pro jeho nečinnost v řízení známy.19. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.