7 C 232/2021-49 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 18.8.2021, zaplacení 15 274,76 Kč s tím, že 20.12.2019 uzavřel se žalovaným smlouvu o podmínkách poskytování služby Tisková zásilka číslo [rok] [číslo] (dále jen smlouva viz. čl. 22), která upravuje vzájemná práva a povinnosti účastníků při poskytování služby [anonymizováno] zásilka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal za poskytnuté služby žalobci uhradit cenu účtovanou dle poštovních podmínek žalobce – ceník základních poštovních služeb a ostatních služeb platných v den převzetí zásilky ke zpracování žalobcem. V červenci 2020 tak žalobce žalovanému vyúčtoval za poskytnuté poštovní služby 6 539,30 Kč splatných dne 20.8.2020, a to daňovým dokladem č. 203000868111 (viz. čl. 6), ale žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dne 8.8.2016 žalobce uzavřel se žalovaným příkazní smlouvu č. nSIPO [číslo] (dále jen příkazní smlouva viz. čl. 18), která upravuje vzájemná práva a povinnosti účastníků při obstarání inkasa plateb obyvatelstva v rámci soustředěného inkasa plateb obyvatelstva. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobci cenu účtovanou dle ceníku platného v inkasním měsíci, ve kterém byla služba poskytnuta. V prosinci 2020 žalobce žalovanému vyúčtoval za poskytnuté služby SIPO 3 004,80 Kč splatné dne 24.12.2020, a to daňovým dokladem č. 5138731790 (viz. čl. 9), ale žalovaný dlužnou částku neuhradil. V červnu 2020 žalobce žalovanému vyúčtoval za poskytnuté služby SIPO 2 949 Kč splatné 24.6.2021 daňovým dokladem č. 5138965843 (viz. čl. 10), ale žalovaný dlužnou částku neuhradil. V září 2021 žalobce žalovanému vyúčtoval za poskytnuté služby SIPO 2 908,70 Kč splatné dne 27.9.2021 daňovým dokladem č. 5139138093 (viz. čl. 44), ale žalovaný dlužnou částku neuhradil (jedná se o nárok z rozšířené žaloby). Žalobce dále 13.11.2020 žalovanému fakturou č. 302400000181 vyúčtoval 1 075,20 Kč (viz. čl. 8), představující zákonné úroky z prodlení z faktury č. 5115144941 vystavené na částku 32 696,50 Kč a splatné dne 25.5.2020. Tuto částku žalovaný žalobci uhradil až dne 22.9.2020 a za období od 26.5.2020 do 22.9.2020 žalobce vyčíslil shora uvedený zákonný úrok z prodlení, ale ani tuto částku žalovaný neuhradil. Dne 13.1.2021 žalobce žalovanému fakturou č. 302300000142 vyúčtoval 1 706,46 Kč (viz. čl. 7), představující zákonné úroky z prodlení z faktury č. 5115132854 vystavené na částku 26 157,20 Kč a splatné dne 20.3.2020. Tuto částku žalovaný žalobci uhradil až dne 13.11.2020 a za období od 21.3.2020 do 12.11.2020 žalobce vyčíslil shora uvedený zákonný úrok z prodlení, ale ani tuto částku žalovaný neuhradil. Nakonec žalobce po žalovaném uplatňoval dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky vzniklé ze vzájemného závazku podnikatelů po 1 200 Kč, tedy celkem 7 200 Kč (6x 1 200 Kč). Podáním uplatněným u soudu dne 16.12.2021 žalobce požádal o připuštění rozšíření žaloby o částku 2 908,70 Kč s 8,5% úrokem z prodlení jdoucím od 28.9.2021 do zaplacení, když v září 2021 žalovanému vyúčtoval za poskytnuté služby SIPO tuto částku splatnou dne 27.9.2021, ale žalovaný tuto částku žalovanému neuhradil a spolu s touto částkou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 1 200 Kč coby nákladů spojených s uplatněním této pohledávky. Soud dle § 95 o.s.ř. rozšíření žaloby připustil, když výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu (výrok I). Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastníci řízení uzavřeli 20.12.2019 platnou smlouvu o podmínkách poskytování služby [anonymizováno] zásilka číslo [rok] [číslo] ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), tedy smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, na základě které žalobce pro žalovaného provedl služby, za které mu žalovaný nezaplatil. Konkrétně se jedná o služby poskytnuté v červenci 2020 za 6 539,30 Kč. Dále soud dospěl k závěru, že účastníci řízení uzavřeli 8.8.2016 platnou příkazní smlouvu dle § 2430 o. z., podle kterého se příkazní smlouvu příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce a příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání (§ 2438 odst. 1 o. z.). Na základě této smlouvy žalobce pro žalovaného poskytl služby SIPO, za které mu žalovaný nezaplatil. Jedná o služby v prosinci 2020 za 3 004,80 Kč, v červnu 2020 za 2 949 Kč a v září 2021 za 2 908,70 Kč. Protože žalovaný tvrzení žalobce nesporoval, uložil mu soud uvedené částky žalobci zaplatit včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo, a to od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dále soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 75,20 Kč a 1 706,46 Kč coby úroky z prodlení za pozdní úhradu faktur č. 5115144941 a č. 5115132854, na které má žalobce coby věřitel právo dle § 1970 o. z., tak jak je již uvedeno shora. Nakonec soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním každé jednotlivé pohledávky (6x 1 200 Kč), na které má žalobce dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo. Protože byl žalobce v tomto řízení plně úspěšný, náleží mu náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení v částce 800 Kč a paušální náhrady za tři úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem 1 700 Kč.