13 C 185/2022-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 178 432 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. 1404003975, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a současně jí zaplatit i úrok ve výši 109 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku 227 952 Kč měl přitom zaplatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 6 332 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil, a proto právní předchůdce žalobce celý dluh ke dni 22. 4. 2021 zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, za celou dobu trvání smluvního vztahu do doby postoupení pohledávky uhradil pouze částku 12 664 Kč, jež byla započtena ve výši 2 265 Kč na jistinu, ve výši 9 399 Kč na úrok a ve výši 1 000 Kč na poplatek za administrativní činnost. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se namísto původního věřitele domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 97 735 Kč, dlužného úroku ve výši 71 697 Kč a dlužného poplatku ve výši 9 000 Kč. Nadto po žalovaném ještě požadovala úhradu úroků ve výši 18,87 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně oba jdoucí z dlužné jistiny od 23. 5. 2021 do zaplacení s tím, že za období od 23. 5. 2021 do data postoupení pohledávky, tedy do 8. 9. 2021 byl úrok kapitalizován částkou 5 584,01 Kč a úrok z prodlení pak částkou 2 441,34 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, bez důvodné a včasné omluvy se nedostavil ani k jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů a (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1404003975 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 36 pravidelných měsíčních splátek po 6 332 Kč tuto částku vrátit a současně s tím uhradit i sjednaný úrok při úrokové sazbě 56,71 % ročně, jež byl vyčíslen částkou 109 952 Kč, a také administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. 4. Z karty zákazníka vyplývá, že při sjednávání úvěru byla totožnost žalovaného ověřena jeho občanským průkazem. Žalovaný dále uvedl, že je vyučen, zaměstnán je na dobu neurčitou u [právnická osoba], kde dosahuje měsíčního příjmu 26 500 Kč. Žije sám v nájemním bydlení, nemá vyživovací povinnosti. Jako své výdaje označil osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky zápůjček/úvěrů ve výši 9 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč a ostatní výdaje (doprava, tel apod.) uvedl 1 000 Kč. Karta zákazníka neobsahuje žádný údaj o tom, že by příjmy či výdaje žalovaného byly jakkoliv ověřeny či doloženy listinami (kolonky pro předpokládané ověření jsou nevyplněné). K výzvě soudu žalobkyně dále doložila výstup z registru„ Repi Credit Report+“ na jméno žalovaného ze dne 19. 6. 2019, ze kterého vyplývá„ oranžová barva na semaforu“, což znamená, že dodatečná kontrola subjektu je doporučena, registr neobsahuje dostatek vhodných informací anebo tyto informace nejsou průkazné. 5. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] plyne odchozí úhrada 100 000 Kč na účet žalovaného provedená dne 5. 8. 2019. 6. Z přípisu ze dne 22. 4. 2021 plyne, že společnost [právnická osoba] po předchozím upozornění přípisem ze dne 10. 3. 2021 přistoupila k zesplatnění celého dluhu žalovaného, a to pro nehrazení sjednaných splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 a seznamu postupovaných pohledávek soud dále zjistil, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Výše pohledávky ke dni postoupení činila 186 535,90 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 5. 10. 2021. 8. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Předžalobní upomínka mu byla zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný jako spotřebitel uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy daná společnost zjišťovala informace o úvěruschopnosti žalovaného, avšak pouze od žalovaného. Tyto informace o příjmech a výdajích žalovaného neověřila, když ani nahlédnutí do pozitivního registru Repi jí žádné informace nepřineslo. Proto soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazů ohledně řádného prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Ani přes tuto výzvu žalobkyně žádné další důkazní návrhy nevznesla. 10. Dále bylo v řízení prokázáno, že společnost [právnická osoba] bezhotovostně převedla na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 100 000 Kč odpovídající sjednané jistině úvěru dle smlouvy. Přípisem ze dne 22. 4. 2021 (zesplatnění) byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný do doby postoupení pohledávky celkem zaplatil pouze částku 12 664 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Před podáním žaloby pak byl žalovaný žalobkyní znovu vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo sice prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), avšak na tuto smlouvu dopadala i právní úprava daná zákonem o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně v řízení neunesla svoji povinnost důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou, a v souladu s tímto ustanovením ve spojení s § 2991 občanského zákoníku uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobkyni, na kterou v mezidobí pohledávka z uvedeného titulu postupem dle § 1879 a násl. o. z. smluvně přešla, poskytnutou jistinu, tedy částku 87 336 Kč (dlužná jistina 100 000 Kč po odečtu zaplacených 12 664 Kč). Soud také žalobě částečně vyhověl ohledně úroků z prodlení, neboť žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději přípisem o zesplatnění, ze dne 22. 4. 2021 s tím, že mu byla poskytnuta dodatečná lhůta pro úhradu 10 dnů od doručení přípisu. Od data 23. 5. 2021, od kterého žalobkyně požadovala úroky z prodlení, tak byl jistě s úhradou svého dluhu v prodlení. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s tím, že tyto úroky z prodlení přiznal ve výši 2 441,34 Kč a dále od 9. 9. 2021 ve výši 8,25 % ročně z částky 87 336 Kč do zaplacení. 16. Ostatní nároky žalobkyně soud s ohledem na výše uvedené zamítl jako nedůvodné. 17. Pro úplnost k tomu soud dodává, že soud má povinnost zkoumat řádné provedení posouzení úvěruschopnosti žalobcem z úřední povinnosti, jak mu ukládá přímo ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve zněn