13 C 46/2022-42 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se na žalovaných domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady za plnění, které poskytla z garančního fondu. Tvrdila, že žalovaná 1) jakožto vlastník/provozovatel vozidla Fiat Brava, [registrační značka] neměla v rozporu se zákonnou povinností uzavřenu k vozidlu pojistnou smlouvu dle zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, tzv. povinné ručení. Dne 6. 6. 2018 žalovaný 2) jako řidič, ovšem bez řidičského oprávnění, způsobil s tímto nepojištěným vozidlem dopravní nehodu, při které byl poškozen sloup elektrického vedení. Výše škody činila 59 018 Kč. Tuto částku žalobkyně vyplatila na základě své zákonné povinnosti poškozené [právnická osoba] z garančního fondu. Současně zaplatila i částku 2 420 Kč jako odměnu společnosti [právnická osoba], která uvedenou dopravní nehodu jako škodní událost likvidovala. S ohledem na zjištěné okolnosti dopravní nehody žalobkyně následně požadovala po žalovaných regresní náhradu těchto plnění v plné výši. Žalovaní jí však z celkové částky 61 438 Kč uhradili postupně pouze částku 58 000 Kč, zbývající část nároku včetně zákonných úroků z prodlení však ani přes výzvy žalobkyně nedoplatili, proto se žalobkyně domáhá těchto nároků soudní cestou. 2. Ještě před prvním jednáním však žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět s odůvodněním, že žalovaní jí po podání žaloby zaplatili celkem částku 6 000 Kč. Tato částka přitom byla započtena na dlužnou jistinu ve výši 3 438 Kč a na část úroků z prodlení ve výši 2 562 Kč. Nadále tak trvala na žalobě ohledně zbývajících úroků z prodlení ve výši 6 083,14 Kč. Proto soud řízení postupem dle § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil. 3. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 5. Z provedených důkazů, zejména z dokumentace dopravní nehody ze dne 6. 6. 2018, z vyčíslené škody společností [právnická osoba] a faktury k proplacení, z likvidační zprávy společnosti [právnická osoba], z potvrzení o proplacení částky 59 018 Kč, z prohlášení o výši odměny za likvidaci škodní události, z potvrzení o proplacení částky 2 420 Kč, z výzev k náhradě plnění ze dne 29. 1. 2019, z přehledu přijatých plateb a z tzv. předžalobní upomínky soud zjistil, že dne 6. 6. 2018 způsobil žalovaný 2) s vozidlem Fiat Brava, [registrační značka], dopravní nehodu, tím, že nezvládl řízení na prázdné pneumatice, přičemž došlo k poškození sloupu elektrického vedení ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Žalovaný 2) řídil vozidlo, ačkoliv neměl řidičské oprávnění. Vlastníkem a provozovatelem vozidla byla žalovaná 1, která neměla k vozidlu sjednáno tzv. povinné ručení. Výše škody byla společností [právnická osoba] vyčíslena částkou 59 018 Kč, odměna za likvidaci dopravní nehody jako pojistné události pro společnost činila 2 420 Kč. Obě částky žalobkyně proplatila. Následně žalobkyně uplatnila vůči oběma žalovaným nárok na náhradu za tato plnění. Žalovaní postupně uhradili žalobkyni částku 58 000 Kč a po podání žaloby pak částku 6 000 Kč. 6. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně plnila z garančního fondu plnění představující náhradu škody v celkové výši 61 438 Kč, a to v důsledku dopravní nehody žalovaného 2) ze dne 6. 6. 2018. Odpovědnost za škodu přitom nesl jak žalovaný 2), který dopravní nehodu způsobil, ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), tak žalovaná 1, jako provozovatel vozidla dle § 2927 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1 neměla k vozidlu sjednánu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, řešil dopravní nehodu jako škodní událost sjednaný zástupce žalobkyně (dle § 24 odst. 2 písm. b) a § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění). Stanoveným postupem byla zjištěna výše škody 59 018 Kč, kterou žalobkyně proplatila poškozené [právnická osoba], a dále byla žalobkyní proplacena i odměna likvidátoru pojistné události, společnosti [právnická osoba], ve výši 2 420 Kč. Podle § 24 odst. 9 zákona 168/1999 Sb., v platném znění, ve spojení s § 10 téhož zákona, vzniklo žalobkyni oprávnění domáhat se náhrady vyplacených částek po žalovaných jako po solidárních dlužnících. A protože bylo dále v řízení prokázáno, že žalovaní celou dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradili, čímž se se svým peněžitým dluhem ocitli v prodlení, vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. A proto soud po přezkoumání, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí vyhověl. 7. Povinnost zaplatit uložené příslušenství společně a nerozdílně znamená, že v rozsahu, v jakém bude plnit jeden z žalovaných, není povinen plnit druhý žalovaný a naopak. Žalobkyně však může požadovat přiznané plnění po kterémkoliv z žalovaných. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když i k částečnému zpětvzetí žaloby došlo z důvodu chování žalovaných, kteří po podání žaloby žalobkyni částečně plnili, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 692 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 438 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč. Určenou náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni opět zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně.