3 C 167/2019-227 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 24. 10. 2019 žalobu ve věci výše rubrikované. Tvrdil, že koncem roku 2017 žalovaný zajistil odklizení polomového dřeva (1 modřín a 10 smrků) z pozemků [číslo] v [katastrální uzemí]. Pozemky jsou státní a žalobce k nim vykonává práva vlastníka. Žalovaný tedy zčásti vykácel a zčásti zpracoval 11 stromů, dřevo si ponechal a tím způsobil žalobci škodu ve výši 15 684 Kč odpovídající ušlému zisku z prodeje dřevní hmoty (1, 95 m³ a modřínového dřeva a 11, 68 m³ smrkového dřeva). Žalobce vyzval žalovaného k náhradě škody do 20. 2. 2019. Žalovaný nezaplatil a je v prodlení se zaplacením. Proto žalobce požaduje i úroky z prodlení. 2. Žalovaný se bránil žalobě a navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že skutečně nechal rozřezat a uskladnit u svého domu polomové dřevo, avšak jednalo se o dřevo z jeho pozemku. Oba výše popsané pozemky totiž patří jemu. 3. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 10. 1. 2022, č. j. 3 C 167/2019-166 soud žalobu částečně zamítl – co do 4149 Kč s příslušenstvím. Zbývá tak rozhodnout o zbytku nároku – 11535 Kč s příslušenstvím. 4. Z listin předložených Katastrálním úřadem plyne, že pozemky výše uvedené byly zapsány v Pozemkové knize jako veřejný statek, pozemek [číslo] jako cesta a pozemek [číslo] jako les. Z návrhu na odepsání dílů parcel datovaného 20. 12. 1977, geometrického plánu ze dne 17. 11. 1976 a hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku z 1. 6. 1977 plyne, že v té době byla postavena nová silnice, která přeťala některé sousední pozemky, a že z oddělených částí tak vznikly nové parcely. Pozemek [číslo] byl oddělen z původního státního pozemku [číslo]. Z kupní smlouvy z 21. 4. 1977 soud zjistil, že právní předchůdci žalovaného prodali v souvislosti se stavbou silnice části pozemků [číslo] a [číslo] [název společnosti], avšak jednalo se části oddělené z jiných než výše popsaných pozemků. Delimitačním protokolem z 28. 9. 1992 doložil žalobce, že převzal hospodaření s pozemky [číslo] a [číslo] od předávající organizace [název organizace]. 5. Pokud žalovaný tvrdil, že v roce 1922 jeho děd poskytl obci část pozemku [číslo] pro stavbu cesty, a že za to mu obec poskytla do užívání část pozemku, která nebyla žádným způsobem označena v pozemkové knize, obec tehdy nemohla převést na jeho děda náhradní pozemek k užívání, protože se jednalo o tzv. veřejný statek, a že jeho rodina užívala onen pozemek až do 17. prosince 2019, potom se jedná o tvrzení nevýznamné pro posouzení vlastnictví k pozemkům [číslo] a [číslo]. Jednak se týká jiného pozemku a jednak není způsobilé založit pochybnosti o vlastnických poměrech. Jako nevýznamná pro tento spor se pak jeví kupní smlouva z 21. 4. 1977 mezi [název společnosti] a právními předchůdci žalovaného, o prodeji části pozemků [číslo] a [číslo] – netýká se pozemků [číslo] a [číslo]. Stejně tak ani listiny předložené žalovaným neprokazují jeho vlastnictví (dopis lesního závodu [obec] ze 7. 11. 1991, návrh jednoduchých pozemkových úprav [číslo] z června 1994, opis pozemnostního archu z knihovní vložky [číslo], [číslo], [číslo], zobrazení parcel ve zjednodušené evidenci). 6. Žalovaný tedy neprokázal vlastnické právo k pozemkům. Soud má naproti tomu za prokázané vlastnické právo státu a právo hospodaření žalobce k oběma pozemkům. 7. Nebylo sporu o tom, že dne 17. prosince 2017 se krajem prohnala větrná smršť, která polámala mnoho stromů podél cesty z [obec] do [obec], včetně stromů na obou výše uvedených pozemcích. Stejně tak nebylo sporné, že hasiči odklízeli stromy popadané na cestu. Dokládá to i výpověď svědka [příjmení]. Žalovaný potvrdil, že se účastnil odklízení popadaných stromů již dne 17. 12. 2017. 8. Žalovaný před soudem potvrdil, že odvezl (respektive zajistil si odvoz) polomové dřevo od levé strany cesty (tj. z výše popsaných pozemků). Tomu odpovídá i výpověď svědka [jméno] [příjmení], revírníka žalobce. Z ní soud zjistil, že při obhlídce revíru v zimě 2017 2018 svědek nalezl pařezy po stromech z pozemků [číslo] a [číslo] a dřevo z nich přetahané na pozemek podél protější strany silnice a žalovaný mu na jeho dotaz potvrdil, že skutečně vytěžil dřevo z oněch stromů a že stromy se nacházely na jeho pozemku. Tomu odpovídá i výpověď [jméno] [příjmení] zachycená v policejním protokolu ze dne 29. 1. 2018, [číslo jednací]. 9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pomáhal odstranit následky větrné kalamity. Téhož dne, kdy vítr rozlámal stromy, pomohl s traktorem odtáhnout velký strom spadlý přes cestu. Na místě zasahovali hasiči, kteří rozřezávali kmeny popadané přes cestu a odtahovali je podél cesty. V dubnu 2018 svědek pro žalovaného odvezl z onoho místa 2 fůry klád z příkopů podél cesty k němu domů. 10. Žádná zjištění významná pro rozhodnutí soud neučinil z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] (policisty zasahujícího u polomu) a [titul] [jméno] [příjmení] (starosty [územní celek]). Oba svědci sice popsali, jak se podíleli na odstranění polomů z cesty, avšak nevěděli, které dřevo bylo složeno na kterém místě. Nemohli tak potvrdit tvrzení žalovaného, že z místa nechal odvézt dřevo pocházející z jeho pozemku. 11. Žalovaný tvrdil, že odvoz dřeva z příkopu zajistil na výzvu zaměstnanců Údržby silnic – vyzvali jej k odstranění dřeva a nebrali zřetel na námitky, že dřevo není jeho. Dřevo má dosud uskladněné u sebe doma, nemá pro ně využití. Z policejního spisu výše uvedeného plyne, že dne 9. 11. 2018 žalovaný sdělil policii, že dřevo odklidil právě na výzvu zaměstnance Údržby silnic. Ten mu měl pohrozit pokutou pro případ, že by neodklidil dřevo. Ze zprávy Údržby silnic [územní celek] se však nepotvrdilo, že by kterýkoliv ze zaměstnanců této společnosti vyzval žalovaného k odstranění dřeva. Před soudem žalovaný připustil, že se mohl zmýlit, a že to bylo na výzvu někoho jiného. Tato obrana žalovaného se tak nepotvrdila. Na jeho jednání nelze tedy hledět jako na jednání v krajní nouzi ve smyslu ust. § 2906 občanského zákoníku. 12. Na základě potvrzení žalovaného soud nepovažuje za rozhodující, zdali žalovaný nechal odvézt dřevo z polámaných stromů žalobce již 5. 1. 2018 (jak plyne z úředního záznamu PČR ze dne 24. 9. 2018, [číslo jednací]) odvozem na pilu v [obec] či až v dubnu 2018 odvozem dřeva k domu žalovaného (jak plyne z výpovědi [jméno] [příjmení]), a má za prokázané, že žalovaný si přisvojil dřevo ze státního pozemku. Pokud žalovaný později v průběhu sporu změnil stanovisko, potom se to soudu jeví jako účelový postup vedený snahou neprohrát spor, když se dosavadní procesní obrana žalovaného jevila jako neúspěšná. Takové změně soud nepřikládá váhu. 13. Zákaz přisvojení si cizí věci je vyjádřen ve skutkové podstatě krádeže (ust. § 205 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů): Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, …, bude potrestán …. 14. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na náhradu škody. Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. (ust. § 2910 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. (ust. § 2951 odst. 1 občanského zákoníku) 15. Žalobce žádal o náhradu škody v penězích a vysvětlil, proč nemůže přijmout náhradu v podobě vydání odcizeného dřeva. S ohledem na platnou právní úpravu mu nelze takový přístup vytýkat, když právo volby plnění náleží poškozenému. I když žalovaný jevil ochotu vydat odvezené dřevo, vyhověl tedy soud návrhu žalobce a přiznal mu náhradu škody v penězích. Výši škody soud určil na základě znaleckého zkoumání provedeného Radomírem Charvátem, znalcem z oborů Ekonomika a Lesní hospodářství, a Ing. Karlem Brázdilem, Csc., znalcem z oboru Geodézie a kartografie. Znalci zaměřili pařezy na pozemcích [číslo] a [číslo] a ocenili dřevo z jejich stromů. Z jejich posudku soud zjistil, že obvyklá cena vytěženého dřeva představuje 11 535 Kč. To odpovídá výši škody. Žalobce doložil, že vyzval žalovaného k náhradě škody dopisem ze 4. 2. 2019, doručeným žalovanému 6. 2. 2019. Ve výzvě mu poskytl lhůtu k zaplacení do 14 dnů, to je do 20. 2. 2019. Od 21. 2. 2019 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením. Proto je povinen zaplatit i úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. V této části soud vyhověl žalobě, když již předchozím rozsudkem ji částečně zamítl v části přesahující zjištěnou škodu. 16. Žalovaný namítl, že 2 z oceněných stromů byly pokáceny již dříve v minulosti a on z nich neodvezl žádné dřevo. Jeho obrana se nepotvrdila. Soud zjistil z posudku výše uvedených znalců, že s odstupem času již nelze ověřit takové tvrzení. Ani při místním šetření to nebylo možno ověřit. 17. Žalobce uspěl ve sporu,