6 C 51/2022-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení televizního poplatku (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích) za měsíce březen až listopad 2021; poplatek přitom činil 135 Kč měsíčně. Žalovaná dlužné poplatky i přes výzvu žalobce neuhradila, ač byla v rozhodné době přihlášena jako uživatel televizního přijímače v evidenci vedené Českou poštou. Žalobce po žalované dále požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ode dne prodlení s každou jednotlivou platbou poplatku do 15. 2. 2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Nadepsaný soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se ve lhůtě přes výzvu nevyjádřila, soud proto se souhlasem žalobce obsaženým v žalobě o věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalovaná byla v rozhodné době přihlášena jako poplatník televizních poplatků. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu dopisem dne 3. 12. 2021, který byl po uložení u provozovatele poštovních služeb vrácen žalobci jako nedoručený s poznámkou, že žalovaná se odstěhovala. Podle výpisu z centrální evidence obyvatel má žalovaná stále trvalé bydliště na adrese [adresa žalované], kam žalovanou obesílal i žalobce. Po právním posouzení skutkových zjištění soud uzavírá, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Relevantním faktorem pro posouzení sporu je pak pouze to, zda žalovaná osoba vlastní televizní přijímač, či nikoliv. Jaké programy sleduje či zda přijímač vůbec užívá, není rozhodné. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1. 1. 2008 částku 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění zákona č. 304/2007 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (§ 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva. Žalovaná přes výzvu žalobce nezaplatila televizní poplatek za období uvedené v žalobě. Vznikl jí tak dluh ve výši uplatněné žalobou. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dluh zanikl, nebo vůbec nevznikl; to však žalovaná neučinila a tato skutečnost nevyplývá ani z listin založených v soudním spise. Jelikož žalovaná nezaplatila žalobci poplatky včas, ocitla se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci dluh včetně úroků z prodlení v rozsahu požadovaném žalobcem. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal procesně úspěšnému žalobci, avšak pouze v rozsahu nákladů účelně vynaložených. Náklady spočívající v odměně advokáta soud, shodně s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, publikovaným též v databázi nálezů a usnesení Ústavního soudu na webových stránkách http://nalus.usoud.cz, nepovažuje za účelně vynaložené za situace, kdy žalobce jako osoba zřízená zákonem je přímo ze zákona zmocněna inkasovat televizní poplatek jako de facto zvláštní druh daně a pro tyto účely je, nebo by přinejmenším býti měl, dostatečně technicky a personálně vybaven k vymáhání svých příjmů; přitom jde za nynějšího stavu elektronizace justice o vymáhání, jež je po technické i administrativní stránce velmi jednoduché. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu. Účelně vynaloženým nákladem naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobci rovněž náleží dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Náhrada za DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. účastníku pouze v případě, že je zastoupen advokátem, který je sám plátcem DPH. Účastníku, i když by on sám byl plátcem daně, náhrada za DPH nenáleží. Pokud v projednávané věci bylo shledáno zastoupení žalobce advokátem neúčelným, nemůže mu být přiznána náhrada DPH.