6 C 186/2022-29 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 10. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení televizního poplatku (dle zákona č. 348/2005 Sb.) za měsíce říjen 2019 až červen 2022; poplatek přitom činil 135 Kč měsíčně. Žalovaný dlužné poplatky i přes výzvu žalobce neuhradil, ač byl v rozhodné době přihlášen jako uživatel televizního přijímače v evidenci vedené Českou poštou. Žalobce po žalovaném dále požadoval zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužných splátek televizních poplatků ode dne následujícího po dni jejich splatnosti do dne sepisu žaloby a náhradu hotových výdajů ve výši 64 Kč za předžalobní upomínku. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Žalobce zaslal žalovanému doporučeným dopisem ze dne 12. 7. 2022 předžalobní upomínku obsahující výzvu k úhradě dluhu. Podle kalkulace žalobce činily náklady na upomínku zaslanou prostřednictvím doporučeného dopisu s dodejkou 62 Kč na poštovném a 2,39 Kč za tisk a kompletaci dopisu. Po právním posouzení skutkových zjištění soud uzavírá, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Relevantním faktorem pro posouzení sporu je pak pouze to, zda žalovaná osoba vlastní televizní přijímač, či nikoliv. Jaké programy sleduje či zda přijímač vůbec užívá, není rozhodné. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí od 1. 1. 2008 částku 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění zákona č. 304/2007 Sb.). Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (§ 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy občanského práva. Žalovaný i přes upomínku žalobce nezaplatil televizní poplatky za období uvedené v žalobě. Vznikl mu tak dluh ve výši uplatněné žalobou. Příslušenstvím pohledávky na televizním poplatku byly i náklady na uplatnění takové pohledávky (513 o. z.) ve výši 64 Kč (žalobci by ostatně jinak, tj. bez vyčíslení nákladů na upomínku, náleželo právo na paušální náhradu ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dluh zanikl, nebo vůbec nevznikl; to však žalovaný neučinil a tato skutečnost nevyplývá ani z listin založených v soudním spise. Jelikož žalovaný nezaplatil žalobci dluh včas, ocitl se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dluh včetně kapitalizovaného úroku z prodlení a nákladů za upomínku. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal procesně úspěšnému žalobci, avšak pouze v rozsahu nákladů účelně vynaložených. Náklady spočívající v odměně advokáta soud shodně s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12, publikovaném též v databázi nálezů a usnesení Ústavního soudu na webových stránkách http://nalus.usoud.cz, nepovažuje za účelně vynaložené za situace, kdy žalobce jako osoba zřízená zákonem je přímo ze zákona zmocněna inkasovat televizní poplatek jako de facto zvláštní druh daně a pro tyto účely je, nebo by přinejmenším býti měl, dostatečně technicky a personálně vybaven k vymáhání svých příjmů; přitom jde za nynějšího stavu elektronizace justice o vymáhání, jež je po technické i administrativní stránce velmi jednoduché. V podrobnostech pak soud odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu. Účelně vynaloženým nákladem naopak jednoznačně je žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobci rovněž náleží jedna paušální náhrada ve výši 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby. Náhrada za DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. účastníku pouze v případě, že je zastoupen advokátem, který je sám plátcem DPH. Účastníku, i když by on sám byl plátcem daně, náhrada za DPH nenáleží. Pokud v projednávané věci bylo shledáno zastoupení žalobce advokátem neúčelným, nemůže mu být přiznána náhrada DPH.