13 C 156/2024-22 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 532,51 Kč s příslušenstvím, když tento svůj nárok odůvodnila tvrzením, že uzavřela smlouvu o úvěru, na základě, které se zavázala poskytnout žalované účelový hotovostní úvěr až do výše úvěru 62 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala vyčerpaný úvěr vrátit společně s úroky. Žalovaná uvedenou částku na výzvu žalobce řádně a včas nevrátila.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 15a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Soud ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2022 má za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr 62 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpanou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 29,01 % ročně a platit i poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Splácení úvěru včetně úroků a ostatních plateb bylo dojednáno tak, že žalovaná byla povinna úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými k 15. dni každého kalendářního měsíce ve výši 1 978 Kč, celkem tedy 60 splátek. Nedílnou součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaná potvrdila, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámila.5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalované v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS a posuzovala její úvěruschopnost porovnáním jejích příjmů s výdaji s použitím statistického modelu se zohledněním zjištěných ostatních závazků žalované. Přičemž žalovaná uvedla v žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 51 041 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 23 005 Kč, přičemž výdaje domácnosti klientky činili celkem 9 565 Kč.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehla pouze na informace poskytnuté žalovanou a prověřila si její osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Z přehledu čerpání, splátek a úhrad k úvěru žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze 46 204 Kč, když tato částka byla započtena žalobcem na úrok, jistinu a poplatky. Ke dni 18. 3. 2024 činil dlužný úrok 319,41 Kč, dlužná zesplatněná jistina 49 532,51 Kč, dlužný obchodní úrok 4 391,86 Kč, dlužný úrok z prodlení 2 382,78 Kč.8. Z výzvy ke splacení celého úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně v důsledku prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěru vyzvala dne 9. 11. 2023 žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 58 851,92 Kč, neuhradí-li vše dobrovolně v dodatečné lhůtě 14 dnů ode dne sepsání této výzvy.9. Před podáním žaloby byla dne 15. 2. 2024 žalovaná znovu žalobkyní vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství, nejpozději do 22. 2. 2024. Ve výzvě byla výslovně upozorněna na možnost následného vymáhání dluhu soudní cestou.10. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav.11. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou, dne 5. 1. 2022, poskytla žalované úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalovaná na dluh celkem uhradila 46 204 Kč, zbývající část nezaplatila ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Proto žalobkyně požadovala splacení celého úvěru, když dlužná částka činila 58 851,92 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě uvedených částek s příslušenstvím. Ani přes tuto výzvu žalovaná ničeho neuhradila.12. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1970 z. č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.15. Žaloba je důvodná.16. Úvěr poskytnutý žalobkyní žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve sm