13 C 167/2024-21 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 30 840 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit úvěr včetně sjednaných úroků formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ani poté však žalovaná svůj dluh nevyrovnala.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne 18. 4. 2023, jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne a z předpisu splátek soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 2 500 Kč je provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem úvěru na pokyn žalované přímo zprostředkovateli. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 27,28 % ročně, a to formou 40 pravidelných měsíčních splátek po 1 150 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 20. 5. 2023, poslední pak dne 20. 8. 2026. Ve smlouvě byla sjednána možnost žalobkyně zesplatnit úvěr či jeho zbytek v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než dva měsíce s tím, že okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odešle žalované písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Dále byla ve smlouvě sjednána i smluvní pokuta pro případ, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zesplatněného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, avšak jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení splatným. Nad to se žalovaná zavázala zaplatit v případě prodlení příslušné zákonné úroky z prodlení a také uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, konkrétně poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 100 Kč.5. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalované, což vyplývá z jejího čestného prohlášení o příjmech, výdajích a závazcích, dále z formuláře o posouzení úvěruschopnosti žalované a z jeho příloh tvořených dvěma výplatními páskami a výpisy z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí na jméno žalované.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehla pouze na informace poskytnuté žalovanou a prověřila si její osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí na jméno žalované. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.7. Z potvrzení o provedení transakcí bylo ověřeno vyplacení tvrzené částky žalované, jakož i dle pokynu žalovaného zprostředkovateli úvěru.8. Z přehledu splátek a jejich úhrad plyne, že žalovaná na celkový dluh uhradila 4 001 Kč, ke dni podání žaloby dlužila žalovaná na splatných splátkách částku 4 049 Kč a na zesplatněné jistině úvěru částku 26 491 Kč.9. Žalovaná byla k úhradě dlužných splátek opakovaně vyzývána a upomínána třemi doloženými upomínkami. Z přípisu ze dne 25. 11. 2023 plyne, že tímto přípisem bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru k datu odeslání přípisu, a to pro kvalifikované porušení povinnosti hradit sjednané splátky žalovanou. Současně přípis obsahoval vyčíslení jednotlivých dlužných částek včetně smluvních pokut a příslušenství a předžalobní výzvu k úhradě těchto částek včetně příslušenství.10. Skutečnosti vyplývající ze shora popsaných provedených důkazů neobsahují rozpory, a proto je soud vzal za svá skutková zjištění.11. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinno