13 C 258/2024-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 39 767,56 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 5. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedené společnosti poskytnutou částku vrátí a zaplatí jí i úrok ve výši 12,9 % ročně. Celkovou dlužnou částku ve výši 74 824,76 Kč měl žalovaný uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalovanému dostupný́ online na účtu. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.4. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne 8. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil totožnost žalovaného a provedl lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, databázi MVČR a posuzoval jeho úvěruschopnost porovnáním jeho příjmů s výdaji s použitím statistického modelu se zohledněním zjištěných ostatních závazků žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný má jeden závazek ve výši měsíční splátky 4 790 Kč. V žádosti o úvěr uvedl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 27 501 Kč, jež předchůdce žalobkyně ověřil dokladem o jeho příjmu, dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost k další osobě a že příjem jeho domácnosti činí 36 000 Kč.5. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a prověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.6. Soud má ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 10. 2018 za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 52 000 Kč. Strany si též ujednaly doplňkové pojištění. Celkovou dlužnou částku ve výši 74 824,76 Kč měl žalovaný uhradit minimální měsíční platbou, a to do úhrady celkové dlužné částky. Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý podle smlouvy vrátit bance formou pravidelných měsíčních splátek jistiny a úroku, jejichž výše je pevná a po celou dobu trvání smluvních ujednání o úvěru neměnná. Měsíční splátka jistiny a úroku činila 2,1 % z úvěrového rámce, tj. 1 092 Kč. Úroková sazba byla sjednána pevná ve výši 12,90 % p.a. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ byl žalovanému dostupný́ online na účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, pouze v těchto smluvních podmínkách bylo ujednáno právo na zesplatnění dosud nesplacené jistiny, pokud výše nedoplatku bude činit alespoň trojnásobek první měsíční splátky a žalovaný ani ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy dlužné splátky neuhradí.7. Z výpisu úvěrového účtu č. 2024/9 ze dne 22. 3. 2024 má soud za prokázané, že k tomuto dni činil splatný dluh celkem 44 888,01 Kč.8. Z oznámení ze dne 15. 7. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že v důsledku porušení podmínek prohlásil jeho úvěr na částku 52 000 Kč za splatný ke dni 13. 7. 2023 a vyzval jej k zaplacení celého dluhu ve výši 47 077,76 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2024 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jenž tvořil přílohu této smlouvy, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 4. 202410. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 6. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že ve výzvě uvedl skutkový i právní základ nároku na tuto částku a také upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku ze dne 27. 6. 2024.11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 27 607 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, celkem uhradil pouze částku 6 200 Kč. Po dni poslední úhrady žalovaný dlužil na jistině úvěru částku 12 502,35 Kč a na úrocích