Žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 30 357 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacený úvěr poskytnutý na základě smlouvy o úvěru č. 490316002 uzavřené dne 14. 8. 2025 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr celkem ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen do 22. 10. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 10 357 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru. Právní předchůdce žalobkyně následně dne 18. 12. 2025 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se tedy skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 10 357 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 357 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Ze smlouvy o úvěru č. 490316002 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 14. 8. 2025 smlouva, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit jednorázově nebo formou minimálních měsíčních splátek. Žalovaný se současně zavázal hradit úrok při sjednané úrokové sazbě 279,83 % ročně. V průběhu trvání smlouvy byl žalovaný oprávněn požádat o navýšení úvěrového rámce.5. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen dne 15. 8. 2025 dodatek ke smlouvě č. 490316002, ve kterém si sjednali navýšení úvěrového rámce na 16 100 Kč.6. Z dodatku č. 2 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřen dne 15. 8. 2025 dodatek ke smlouvě č. 490316002, ve kterém si sjednali navýšení úvěrového rámce na 20 000 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 14. 8. 2025 pod variabilním symbolem č. 4903160201 odeslána částka 11 000 Kč a dne 15. 8. 2025 pod variabilním symbolem č. 4903160202 a č. 4903160203 částka 5 100 Kč a 3 900 Kč.8. Z dopisu ze dne 22. 10. 2025 soud zjistil, že právních předchůdce žalobkyně zesplatnil poskytnutý úvěr ke dni 22. 10. 2025.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 a ze seznamu jmen soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství ve lhůtě 3 dnů s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 3. 2026, jak plyne z potvrzení o podání doporučené zásilky. Současně bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Soud v této souvislosti nepřehlédl, že v oznámení o postoupení a v předžalobní výzvě je chybně uvedeno číslo smlouvy 1016055 namísto 490316002. Protože v nich však je uvedeno správně datum uzavření smlouvy dne 14. 8. 2025, označení právního předchůdce žalobkyně a částka 20 000 Kč jako výše poskytnutého úvěru, nemá soud pochybnosti o tom, že se oznámení a předžalobní výzva týkaly právě pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 490316002. Pochybnosti tudíž nemohl mít ani žalovaný.11. Ze statistiky České národní banky soud zjistil, že v srpnu 2025 činila obvyklá úroková sazba u úvěrů na spotřebu při fixaci nad 1 rok do 5 let včetně 9,02 % ročně.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr celkem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dlužnou částku včetně smluvního úroku ve výši 279,83 % ročně (což je sazba mnohonásobně vyšší, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky) zaplatit. Právní předchůdce žalobkyně zaslal částku celkem ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla po zesplatnění postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky výzvou, která mu byla zaslána dne 20. 3. 2026.13. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.14. Podle § 1815 o. z. platí, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.15. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. dále platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, tedy zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 279,83 % ročně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně (v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším). V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 279,83 % ročně. Jedná se tedy o úrok zjevně nepřiměřený. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je zneužívající (v rozporu s dobrými mravy), a proto k němu nelze přihlížet.19. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání podle § 588 o. z. Tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2395 o. z. je totiž smlouva o úvěru smlouvou úplatnou. Povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Soud má proto za to, že právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru, jehož podnikatelská činnost je založená právě na poskytování úvěrů spotřebitelům, by bez ujednání o úrocích obdobně vysokých smlouvu neuzavřel (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023). Neplatnost ujednání o úroku z úvěru proto způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Soud je povinen k neplatnosti přihlédnout podle § 588 o. z. i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu žalovaného.20. Soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2991 a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť došlo k plnění, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho vrátil. Soud mu proto uložil povinnost vrátit částku 20 000 Kč, tedy to, o co se bez spravedlivého důvodu obohatil. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni tato pohledávka za žalovaným smluvně přešla podle § 1879 a násl. o. z.21. V případě nároků z titulu bezdůvodného obohacení ze zákona nevyplývá lhůta splatnosti. Obohacený je proto povinen plnit poté, kdy je k tomu ochuzeným vyzván. V posuzované věci byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2026. Doručení výzvy k úhradě dluhu soud posoudil podle § 573 o. z., dle kterého se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Den odeslání výzvy byl 20. 3. 2026. Domněnka dojití nastala dne 25. 3. 2026. Žalovaný se tedy dostal do prodlení dne 25. 3. 2026. Od tohoto data pak běží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. V ostatním rozsahu soud žalobu zamítl, a to z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642,50 Kč, přičemž tato částka představuje 25,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,15 %; soud rovněž zohlednil neúspěch žalobkyně co do příslušenství vyčíslitelného za konkrétní období). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu] a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.24. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 215 Kč, neboť do základu poplatku v rozporu s § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zahrnula i smluvní úrok ve výši 10 357 Kč. Soudní poplatek měl správně podle položky č. 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků činit pouze 800 Kč. Protože však nebyl platební rozkaz vydán, činí soudní poplatek podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) a položky č. 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč. Žalobkyni tak vznikl přeplatek na soudním poplatku ve výši 215 Kč. Soud proto rozhodl podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení soudního přeplatku za žalobu ve výši 215 Kč.