13 C 37/2026-28 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 111 406,93 Kč, z titulu nesplacení revolvingového úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. 7302028844. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila, když od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem 107 858 Kč, poté neuhradila ničeho. Proto se po něm žalobkyně domáhala úhrady dlužné částky úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 730208844 ze dne 5. 2. 2023 a přiloženého splátkového kalendáře zjistil, že žalovaná prostřednictvím elektronických prostředků na dálku uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpanou částku žalobkyni vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky měsíčních splátkách a zaplatit jí úrok výši 26,28 % ročně a dále zaplatit a poplatky a ceny dle ceníku žalobkyně. Pro případ prodlení se zaplacením splátky bylo ve smlouvě sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a úrok z prodlení dle zákonné úpravy. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky, ze kterých vyplývá oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou 2 a více splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V případě zesplatnění by přirůstal k dosud nesplacené jistině i nezaplacený úrok, na který by žalobkyni vznikl nárok do doby zesplatnění, ode dne zesplatnění pak byl žalovaná povinen hradit úrok až do chvíle vrácení vypůjčených peněz, tento úrok by k jistině nepřirůstal. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník žalobkyně. Součást smlouvy tvořily i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník, přičemž žalovaná potvrdila, že se s nimi před podpisem smlouvy seznámila. Smlouva byla opatřena podpisy účastníků.4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, dle předložené metodiky, úvěrové zprávy vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, kdy z nich zjistila, že její příjem činí 17 900 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 23 000 Kč měsíčně. Žalovaná deklarovala měsíční výdaje domácnosti částkou 1 500 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované porovnáním jejích příjmů s výdaji s použitím statistického modelu se zohledněním zjištěných ostatních závazků žalované. Žalobkyně dále lustracemi v ISIR, NRKI, zjistila, že žalovaný není v insolvenci a že jeho dlužnost a existence dalších závazků je vyhovující.5. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 18. 6. 2025 plyne, že žalobkyně pro prodlení žalované s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Žalobkyně ke dni 18. 6. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná částka činila 122 666,57 Kč.6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. 730208844 bylo zjištěno, že žalovaná měla sjednán úvěrový rámec do výše 120 000 Kč, celkem vyčerpala částku 184 336 Kč, žalobkyni uhradila 107 585 Kč. V březnu 2025 přestala splátky zcela hradit. Dne 18. 6. 2025 žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Ke dni sepsání žaloby činil tvrzený dluh na jistině úvěru 108 543,34 Kč, na smluvní pokutě částku 1 000 Kč, na úroku částku 7 955,20 Kč a na účelně vynaložených nákladech na vymáhání částku 900 Kč.7. Před podáním žaloby byla žalovaná dne 9. 7. 2025 žalobkyní znovu zvláště vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru uzavřené se žalovanou dne 5. 2. 2023, poskytla žalované revolvingový úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit společně se sjednaným úrokem 26,28% úrokem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, měla k dispozici údaje poskytnuté žalovanou, jakož i údaje zjištěné z registrů. Příjem udávaný žalovanou nebyl nijak ověřen, stejně tak její výdaje. Nebyly zkoumány výdaje žalované, zda žije v pronájmu či vlastní nemovitosti, další příjem členů domácnosti ve výši 23 000 Kč nebyl nijak specifikován ani ověřován. Soudu je z úřední činnosti známo, že tento údaj se ve smlouvách žalobkyně objevuje opakovaně. Žalovaná na dluh uhradila žalobkyni 107 858 Kč, zbývající část nezaplatila ani po opakovaných upomínkách ze strany žalobkyně. Ke dni 18. 6. 2025 byl úvěr pro kvalifikované prodlení s úhradou splátek zesplatněn. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím. Ani přes tuto výzvu žalovaná ničeho neuhradila.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.11. Podle § 588 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud má za to, že žaloba je částečně důvodná.14. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně neprokázala, že by splnila zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak ji ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80. Přestože z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).15. Žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a proto žalobkyni vznikl nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení jako nárok na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky. Povinnost žalované vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná na dluh žalobkyni uhradila 107 858 Kč. Proto soud přiznal jistinu sníženou již o zaplacenou část. Ve zbývající části žalobu zamítnul.16. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském zákoně je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl ve sporu zcela pasivní a tudíž ani nežádal o možnost splátek, soud možnost splátek nepřipustil.17. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jeji