3 C 239/2025-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 28. 11. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované a domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 18. 6. 2024 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr, celkem 27 000 Kč postupnými platbami na účet žalovaného č. , č. účtu, (z toho 2 000 Kč dne 18. 6. 2024, 5 000 Kč dne 19. 6. 2024, 11 000 Kč dne 20. 6. 2024, 6 000 Kč dne 23. 6. 2024, 1 000 Kč dne 28. 6. 2024 a 2 000 Kč dne 28. 6. 2024 15000 Kč). Žalovaný projevil souhlas se smlouvou formou SMS, zadáním pětimístného verifikačního kódu (rodné číslo žalovaného) a zaplacením verifikační platby 1 Kč na účet žalobce. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem 40 % měsíčně. Protože nesplácel úvěr, sesplatnil jej žalobce dohodnutým způsobem dne 21. 11. 2024. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal ke smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce požadoval smluvní pokutu za dobu od 22. 11. 2024 do 19. 10. 2025, 8937 Kč.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Z předložených listin, zejména z nepodepsané smlouvy a průvodních vysvětlujících listin (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, scan občanského a řidičského průkazu žalovaného) soud zjistil, že žalovaný jednal za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku se žalobcem o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva neobsahuje podpis ani jiný projev vůle žalovaného (např. číselný kód či jiný identifikační znak). Z předložených důkazů neplyne zaplacení verifikační platby, přidělení verifikačního kódu žalovanému ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Převod 27000 Kč na bankovní účet žalovaného dokládá potvrzení ČSOB, a.s. Dopisem ze dne 18. 11. 2024 prokázal žalobce výzvu žalovanému k zaplacení 75486 Kč v souvislosti s popsanou smlouvou, nejpozději do 3 dnů od doručení dopisu.4. Žalobce neprokázal ani splnění zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Tvrdil, že jej prolustroval v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a toto tvrzení nebylo zpochybněno. Vedlo toho doložil výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od listopadu 2023 do ledna 2024 – z nich plyne, že žalovaný v těchto 3 měsících hospodařil vyrovnaně a že si vzal v prosinci 300000 Kč úvěr u , Anonymizováno, , právnická osoba, . Jiné informace a doklady žalobce nepřednesl a ani nedoložil. Těžko usoudit, jak došel žalobce k závěru o schopnosti žalovaného splácet dluh, když nic jiného neuvedl. Soudu je známo z úřední činnosti (sp. zn. 13 C 191/2025), že již 27. 3. 2024 si žalovaný vzal další úvěr 184000 Kč u , právnická osoba, . V takovém kontextu se jeví informace o dluhu vůči , právnická osoba, jako minimálně varovná, vyvolávající potřebu pečlivého posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Když žalobce nic dalšího v tomto směru netvrdil a nedoložil, nelze soudu než uzavřít, že nesplnil zákonnou povinnost výše popsanou, a proto je neplatná úvěrová smlouva, ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.5. Žalobce neprokázal uzavření smlouvy. Předložená listina neobsahuje projev vůle žalovaného (podpis či jiný identifikační znak). Jiné důkazy k tomu nebyly předloženy. Soud neví z úřední činnosti, zdali byl žalovanému přidělen verifikační kód, event. jaký, ani zdali jej žalovaný použil k vyjádření souhlasu se smlouvou. Za situace, kdy se žádný z účastníků nedostavil k soudu, žalovaný nepotvrdil tvrzení žalobce a ani žalobce je neprokázal, tak nezbývá než uzavřít, že se neprokázalo uzavření úvěrové smlouvy. Proto nelze žalobci přiznat nároky založené smlouvou – úroky ani smluvní pokutu. Vedle toho i v případě prokázání uzavření smlouvy by ji soud posoudil jako neplatnou pro nesplnění zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka splácet úvěr.Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění bez platné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky 27000 Kč. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ostatní požadované částky mají svůj právní základ v chybějící smlouvě, proto je nelze žalobci přiznat.6. U úroků z prodlení soud vychází z konstantní judikatury českých soudu, jež se ustálila na takovém postupu - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ne