6 C 113/2026-40 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 11.500 Kč, příslušenství uvedeného ve výroku II. pod písm. b) a c) a smluvní pokuty uvedené ve výroku II. pod písm. d) tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 13. 11. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit do 13. 11. 2024 kromě jistiny také poplatek ve výši 1.500 Kč, avšak nevrátil nic.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Zápůjčka poskytnutá žalobcem žalovanému je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostředky na dálku dne 13. 11. 2024 smlouvu (viz č. l. 15 a násl. soudního spisu) se závazkem žalobce poskytnout žalovanému 10.000 Kč na jeho účet a závazkem žalovaného vrátit jistinu s poplatkem ve výši 1.500 Kč do 25. 11. 2024. Ze zprávy banky na č. l. 37 soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 13. 11. 2024 připsána částka 10.000 Kč.8. Žalobce na tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného rezignoval.9. Je povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost budoucího dlužníka na základě jeho reálných příjmů a výdajů a také případných závazků. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv zjišťoval nebo ověřoval příjem žalovaného, jeho skutečné náklady na živobytí včetně bydlení nebo existenci a stav jeho závazků.10. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je tak absolutně neplatná.11. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši čerpané částky, o kterou se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má nárok na vrácení poskytnuté částky.12. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou úvěrovou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení s ohledem na konstitutivní charakter tohoto rozsudku (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nenáleží při prakticky rovnocenném úspěchu (a zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) žádnému z účastníků.