Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou 60 C 17/2025-105 – Smlouva o půjčce

o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně podala dne 2. 12. 2025 u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 4. 5. 2012 uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti oproti podpisu na smlouvě částku 50 000 Kč. Sama si musela vzít úvěr u , právnická osoba, ., aby mohla tuto částku žalovanému poskytnout. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit veškeré náklady na tento úvěr, a to konkrétně částku 1 200 Kč měsíčně přímo na účet žalobkyně a současně další částku 500 Kč měsíčně pak v hotovosti přímo žalobkyni, a to počínaje 13. 6. 2012 a dále vždy ke každému 13. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný však již hned první splátku nezaplatil. Ve smlouvě bylo pro případ neuhrazení, byť i jen jedné splátky, sjednáno zesplatnění celého dluhu ke dni zmeškané splátky. Dluh se tak stal ke dni 13. 6. 2012 splatným a od 15. 6. 2012 vznikl žalobkyni nárok i na sjednanou smluvní pokutu, která byla ve smlouvě sjednána pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 1 000 Kč denně, počínaje druhým dnem prodlení. Žalovaný ke dni splatnosti ani později nic žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném žádala úhradu celé dlužné částky 50 000 Kč, úroků z prodlení z této částky ve výši 7,75 % ročně od 15. 6. 2012 do 31.10.2025 a smluvní pokutu, kterou žádala výslovně v částce 200 000 Kč, další smluvní pokutu nepožadovala.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně pod svým původním příjmením se žalovaným dne 4. 5. 2012, avšak ověřené podpisy smluvních stran byly připojeny až dne 17. 5. 2012 a 29. 5. 2012. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí této částky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit veškeré náklady na poskytnutý úvěr u , právnická osoba, ., který si žalobkyně vzala, aby mohla uvedenou částku žalovanému půjčit. Konkrétně se zavázal hradit na účet žalobkyně částku 1 200 Kč měsíčně a v hotovosti k rukám žalobkyně dále částku 500 Kč měsíčně, a to vždy počínaje následujícím měsícem ke 13. dni v měsíci. Pro případ nezaplacení i jen jedné splátky bylo ujednáno, že se okamžitě stává splatným celý dluh k datu splatnosti této splátky. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla od druhého dne prodlení sjednána povinnost žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč denně.Z předžalobní výzvy plyne, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Přípis ze dne byl žalovanému zaslán doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku. Zásilka se vrátila jako nedoručená.Z vyhlášky Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 8515/2014-A-2/celk. 1 ze dne 27. 3. 2014 bylo zjištěno, že bylo oznámeno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – žalovaného. Vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 27. 3. 2014 v 14:46 hodin.Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 8515/2014-A-8/celk. 3 ze dne 2. 6. 2014 plyne, že byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného, soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením, věřitele byly vyzváni k přihlášení svých pohledávek do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 8515/2014-B-24/celk. 3 ze dne 20. 12. 2019 se podává, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalovaného, dále II. výrokem osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak měli učinit. Usnesení ve II. výroku nabylo právní moci dne 18. 1. 2020.Podle § 414 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v tehdy platném znění, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení vyšlo najevo, že po splatnosti dotčené pohledávky žalobkyně vůči žalovanému bylo vůči žalovanému zahájeno a řádně proběhlo insolvenční řízení, kde zjištěný úpadek žalovaného byl řešen formou oddlužení, přičemž žalobkyně se se svou pohledávkou do tohoto insolvenčního řízení nepřihlásila, ač jí v tom nic nebránilo. Insolvenční řízení vůči žalovanému pravomocně skončilo vzetím splnění oddlužení na vědomí a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíženo, jakož i pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Proto nemohl soud žalobě vyhovět, neboť žalovaný je od placení této pohledávky osvobozen, pohledávka žalobkyně je tak soudně nevymahatelná.O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný, jemu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.