10 C 89/2017-417 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení dle žaloby datované dnem 22. 6. 2016 a podané dne 26. 6. 2017 a vzájemného návrhu žalované ze dne 8. 10. 2018, podaného téhož dne, byl požadavek žalobkyně na zaplacení – původně částky 600 039 Kč – příslušenstvím, a požadavek žalované vůči žalobkyni na zaplacení 332 408 Kč s příslušenstvím. 2. O části nároku žalobkyně – a to na zaplacení 517 275 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení (konkrétně o nároku prezentovaném žalobkyní jako škoda, která jí měla vzniknout vynaložením částky kupní ceny za náhradní děličku jako součást žalobkyní od žalované zakoupeného obráběcího stroje CNC obráběcího centra [příjmení] [jméno] – [anonymizováno] výrobního čísla [číslo] (dále případně jen předmětný obráběcí stroj nebo předmětný stroj) za situace, kdy žalovaná odmítla provést záruční opravu stroje, na kterém došlo k poškození děličky – dle tvrzení žalobkyně – v důsledku vady zakoupeného předmětného obráběcího stroje) – bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem nadepsaného soudu ze dne 3. března 2020, č. j. 10 C 89/2020-322, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 47 Co 160/2020-357. V uvedeném rozsahu byla žaloba zamítnuta z důvodu, že žalobkyně v tomto rozsahu uplatnila nárok na náhradu škody v rozporu s ust. § 1925 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož fakticky by nárok – za předpokladu prokázání vad prodaného předmětného obráběcího stroje – byl napravitelný jen prostřednictvím režimu odpovědnosti za vady prodané věci, který však žalobkyně nevyužila. 3. Zbývajícím předmětem řízení pak na straně žaloby byla částka 82 764 s úrokem z prodlení, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku a vzájemný návrh žalované na zaplacení 332 408 Kč s úrokem z prodlení vymezeným způsobem zachyceným ve výroku II. tohoto rozsudku. 4. Žalobkyně tvrdila, že na předmětném obráběcím stroji se v rámci záruční lhůty (plynoucí ve sjednané délce 12 měsíců od převzetí stroje od žalované – tj. od 26. 11. 2015) vyskytla závada, a to jednak 7. 7. 2016, kdy došlo ke kolizi nástroje s obráběným dílem, přičemž při tomto střetu byla poškozena uváděná dělička (stolek otáčející se kolem své osy). Po nahlášení závady osobě provádějící servis – [právnická osoba] se sídlem v [obec], provedl tento subjekt opravu děličky a vrátil ji žalobkyni v září 2016. Následně však dělička znovu nefungovala správně, její závadu hlásila žalobkyně ve dnech 29. 9., 11. 10., 19. 10., 10. 11. a 8. 12. 2016, přičemž 9. 12. 2016 došlo opět ke kolizi děličky s nástrojem a k poškození osy. Společnost provádějící servis sdělila žalobkyni, že dělička může být opravena pouze za předpokládanou cenu 8 400 eur a výslovně odmítla provést opravu v rámci záruky. Žalovaná tedy podle žalobkyně porušila smluvní povinnost dodat kupujícímu zboží bez vad (§ 2095 o. z.), tuto vadu neodstranila, neboť se na stroji vyskytla v průběhu dalších měsíců opakovaně, a prostřednictvím servisující společnosti bylo odmítnuto provést další opravu jako záruční, tj. došlo k porušení povinnosti žalované řádně vadu koupené věci odstranit. Dle § 1925 o. z. tím žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody zapříčiněné těmito porušeními smluvních povinností žalované jako prodávající z kupní smlouvy. V řízení zbývající částka 82 764 Kč představuje náklady za pronájem náhradní děličky v době provádění opravy po 7. 7. 2016 (konkrétně od 13. 7. do 31. 8. 2016, od 1. 9. do 14. 9. 2016 a od 13. 12. 2016 do 13. 2. 2017). 5. Žalovaná navrhla žalobu o zaplacení 82 764 Kč zamítnout zejm. s poukazem na to, že stroj nebyl vadný, naopak ke kolizi nástroje s děličkou předmětného obráběcího stroje došlo nesprávným postupem obsluhy tohoto stroje ze strany pracovníků žalobkyně v rámci procesu obrábění. Žalobkyně o mimozáručním charakteru opravy věděla, byla o tom informována e-mailem, kde byla určena cena odhadem, její podstatné navýšení (na dále uvedených 275 383,24 Kč) nebylo možné objektivně určit a oznámit dříve, než fakturací. Vzájemným návrhem vůči žalobkyni uplatnila žalovaná požadavek na zaplacení celkem 332 408 Kč, sestávající z částky 275 383,24 Kč (cena za opravu děličky předmětného stroje po kolizi ze 7. 7. 2016, vyúčtovaná fakturou [číslo] 2016 a splatná 25. 10. 2016), z částek 37 434,86 Kč a 14 628,86 Kč (ceny za dodávku trubky a adaptéru vnitřního chlazení, za dopravu těchto součástek do sídla žalobkyně, jakož i za montáž – vše k jinému než předmětnému stroji, konkrétně stroji servis. čísla [číslo], vyúčtované fakturami [číslo] 2016 a [číslo] splatné 8. 11. 2016 a 15. 11. 2016), a konečně z částky 4 961 Kč (cena za servis objednaný žalobkyní dne 12. 12. 2016 ve vztahu k předmětnému stroji, vyúčtovaná fakturou [číslo] splatná 12. 1. 2017). Veškeré takto fakturované opravy byly pro žalobkyni provedeny, fakturace nebyla z její strany po obdržení sporována, navíc spolupráce mezi stranami probíhala delší dobu, jiné faktury proplaceny byly. 6. Žalobkyně požadovala, aby soud vzájemný návrh žalobkyně zamítl, považovala jej za bezdůvodný – zejm. s ohledem na to, že opravy, za které žalovaná nárokovala úhradu částek 275 383,24 Kč a 4 961 Kč, byly dle žalobkyně opravami vyvolanými vadou zakoupeného předmětného stroje, šlo tak o opravy záruční, za které není žalovaná oprávněna účtovat žalobkyni žádné peněžité plnění. I kdyby nešlo o opravy záruční, pak ve vztahu k nim, jakožto i k opravám, za které bylo žalobkyni vyúčtováno 37 434,86 Kč a 14 628,86 Kč, nedošlo dle žalobkyně k dohodě stran o ceně díla, nebylo prokázáno převzetí ceníku dodavatele opravy; u oprav jiného než předmětného stroje nebylo prokázáno ani skutečné provedení opravy. 7. Podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) při shodných tvrzeních účastnic mohl soud považovat za svá skutková zjištění, že účastnice spolu uzavřely dne 9. 9. 2015 kupní smlouvu s předmětem koupě – CNC obráběcí centrum [příjmení] [jméno] [číslo] výrobního čísla [číslo] (předmětný obráběcí stroj), k převzetí předmětu koupě žalobkyní jako kupující došlo dne 26. 11. 2015, kdy začala běžet záruční doba ve sjednané délce 12 měsíců. Dále, že na základě oznámení žalobkyně ze dne 7. 7. 2016 vůči žalované se tato od žalobkyně dozvěděla o kolizi nástroje s obráběným dílem (případně přímo děličkou) a tím o poškození děličky obráběcího stroje. Po opravě děličky došlo k jejímu vrácení žalobkyni v polovině září 2016, avšak další kolize nástroje s obráběným dílem a tím poškození děličky nastalo dne 9. 12. 2016. Nesporné též bylo, že následně žalovaná odmítla požadavek žalobkyně na opravu poškozené děličky v rámci záruky, prezentovala (e-mailem z 13. 12. 2016) pouze ochotu provést opravu za úhradu předpokládané ceny 8 400 eur. Konečně má soud ze shodných stanovisek účastnic za zjištěné, že žalobkyně uplatnila korespondencí ze dne 6. 4. 2017 nárok na náhradu škody v důsledku tvrzeného porušení smluvní povinnosti žalované dodat předmět koupě bez vad a řádně odstranit vadu předmětu koupě, a to v podobě mj. nákladů na pronájem náhradní děličky 82 764 Kč, s lhůtou k plnění do 30. 4. 2017. Detailní okolnosti uvedených skutečností plynou i z listinných důkazů provedených u jednání 3. 3. 2020 (zejm. z potvrzení objednávky – kupní smlouvy na č. l. 6, z nabídky na č. l. 6 p. v. – 8, z protokolu o převzetí předmětu koupě na č. l. 11, resp. též na č. l. 144 či 169 p. v.), z nichž však vzhledem k prezentovaným nesporným skutečnostem soud žádná konkrétní skutková zjištění v odůvodnění rozsudku neuvádí. 8. Z provedeného dokazování soud zjistil dále uvedené skutkové okolnosti. 9. Oznámením z 20. 9. 2018 sdělila žalovaná žalobkyni, že uvedeného dne uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které žalovaná nabyla pohledávky v celkové výši 332 408 Kč (pozn. soudu - tj. ve výši vzájemného návrhu žalované), ztotožněné tvrzením o tom, že představují peněžité pohledávky za poskytování servisních služeb a dodání zboží společnosti žalobkyně, které postupitel vyúčtoval fakturami uvedenými v tvrzeních žalované (odst. 5 odůvodnění). Proto pokud je v textu odůvodnění soudem uváděn pojem„ žalovaná“ i ve vztahu např. k poskytnutí servisních služeb a dodávce náhradních dílů, pak jde o vyjádření okolnosti, že z titulu zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek přešly nároky vyúčtované zmíněnými fakturami z postupitele [právnická osoba] na žalovanou. V některých pasážích odůvodnění rozsudku je nicméně ve vztahu k subjektu provádějícímu předmětné opravy uveden pojem„ postupitel“. 10. Z e-mailové korespondence mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] má soud v prvé řadě za prokázané, že ve věcech požadavků žalobkyně na servisní (ať již záruční či mimozáruční) zásahy bylo mezi účastnicemi (resp. mezi žalobkyní a servisující firmou – postupitelem) komunikováno de facto výlučně prostřednictvím těchto osob, které tak lze ve vztahu k těmto jednáním považovat za osoby k tomu oprávněné. 11. Ve vztahu k projednávané části žaloby je pak podstatné skutkové zjiště