3 C 110/2018-219 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobců, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklizení pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo], všech v k. ú. [obec] (dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ předmětné pozemky“), a to od navážky štěrkové drti, a povinnost urovnat jejich povrch po odstranění štěrkové drtit a upravit je osetím travního semene, a takto upravené a vyklizené je předat žalobcům. Žalobci tvrdili, že štěrkovou drť na předmětné pozemky navezli žalovaní, že tito tak učinili (ostatně podle svého vyjádření v rámci místního šetření konaného 11. 7. 2017 ve správním řízení před Městským úřadem Jilemnice) už v roce 2003 bez souhlasu kteréhokoli z žalobců. Předtím zde byl travnatý povrch, žalovaní tedy neoprávněným způsobem zasáhli do vlastnického práva žalobců k předmětným pozemkům a žalobci nemohou předmětné pozemky plnohodnotně užívat, ztížena je údržba pozemků, při níž může dojít i ke škodě na zdraví či majetku ostatních. 2. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout, zpočátku řízení argumentovali především tím, že k navezení štěrkové drti došlo se souhlasem žalobců, resp., konkrétně se souhlasem žalobkyně a), a pouze na místa, kde již každopádně v roce 1984 cesta vedla. Dále tvrdili, že předmětné pozemky využívají sami žalobci k přístupu na své nemovitosti a že za spolupráce s nimi byla cesta udržována, používána, že jde o historické navezení drti, ze kterého měli žalobci svůj prospěch. K navezení drti došlo už v roce 2003, a od té doby do roku 2016 2017 se žalobci žádným způsobem vůči této úpravě cesty a jejímu používání mj. žalovanými neohradili; ostatně používání cesty jako takové trpěli více než 30 let. Žalovaní poukazovali dále na to, že oni historicky cestu používají od roku 1984 jako jedinou možnou k domu [adresa] s pozemky, když tyto nemovitosti stojící v blízkosti předmětných pozemků (částečně v přímém sousedství) byly zakoupeny otcem 1. žalované, jež se posléze stala spoluvlastnicí se svým otcem. Dále argumentovali řízením u Městského úřadu v Jilemnici ohledně požadavku 1. žalované na určení veřejně přístupné účelové komunikace (korespondující cestě, na níž byl štěrk umístěn), které není dosud skončeno, tudíž je předčasné odstranění štěrku řešit. Druhým žalovaným byla vznesena námitka promlčení nároku žalobců s ohledem na to, že k navezení štěrkové drti došlo v roce 2003 a do podání žaloby uplynulo cca 15 let. 3. Zdejší soud dne 4. 7. 2019 rozhodl rozsudkem č. j. 3 C 110/2018–72 o zamítnutí žaloby. Právně posoudil projednávanou věc tak, že se žalobci s tvrzením o neoprávněné úpravě povrchu jejich pozemků domáhají svých nároků negatorní žalobou, chtějí odstranit neoprávněný zásah do věci v jejich vlastnictví, a to uvedením v předešlý stav, přičemž se takového nároku mohli v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR domáhat v zásadě z titulu práva na náhradu škody podle právní úpravy z doby, kdy byla navážka učiněna, tedy podle § 442 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Soud vyhodnotil, že žaloba byla podána nesprávným způsobem, odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – konkrétně rozhodnutí ze 4. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001 a další. 4. K odvolání žalovaných byl prvostupňový rozsudek zrušen Krajským soudem v Hradci Králové, a to usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. 25 Co 272/2019-107 Krajský soud v tomto rozhodnutí jako odvolací zavázal zdejší soud k tomu, aby věc nově právně posoudil, protože předchozí rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním hodnocení věci. Odvolací soud vyložil (s odkazem též na ze strany žalobců připomínané rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014), že v dané věci je rozhodujícím kritériem v rozlišení žaloby na náhradu škody a negatorní žaloby okolnost vyhodnocení mezi jednorázovým a trvajícím zásahem do vlastnického práva. V dané věci jde o případ trvajícího zásahu do vlastnického práva, pročež mezi vlastníkem předmětných pozemků (žalobci) a rušitelem (žalovanými) vzniká právní vztah a vlastník má po dobu trvajícího zásahu právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení zdržel, a to ve smyslu § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále případně jen „o. z.“). Dále odvolací soud vyložil, že pokud umístí rušitel na pozemek vlastníka věc, je vlastník oprávněn domáhat se vyklizení pozemku a po dobu trvání rušení také nepřichází v úvahu promlčení. Krajský soud tedy zhodnotil, že v daném případě jde o uplatnění negatorní žaloby proti trvajícímu zásahu. Zároveň také naznačil další linie posouzení této věci, a to pro případ možného vyhodnocení, zda negatorní žaloba (jíž se vlastník může domáhat ochrany před trvajícím zásahem po celou dobu trvání takového zásahu) není nepřiměřenou tvrdostí, osvětlil, že se tak může stát v případě dlouhotrvajícího zásahu, proti němuž se vlastník věci bez racionálního důvodu po delší dobu nebránil, s tím, že v takovém případě lze zvažovat, zda nejsou naplněny předpoklady vydržení takového práva, které by opravňovalo k zásahu do věci, nebo zda ze strany vlastníka nelze dovodit konkludentní souhlas, či zda se ze strany vlastníka pozemku nejedná o případ zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku (o. z.). V těchto intencích tedy následně prvostupňový soud přistoupil k novému projednávání věci a k rozhodnutí mj. o jejím meritu. 5. Po zrušení prvního prvostupňového rozsudku žalobci dále vyslovili nesouhlas se soudem prezentovanou jednou z rozhodujících okolností, totiž, zda žalovaní mají ke svým nemovitostem (míněno k domu [adresa] s pozemky ve spoluvlastnictví 1. žalované a jejího otce) jiný přístup než po předmětných pozemcích. Žalobci měli za to, že řešení této otázky není ve věci podstatné, nemělo by k tomu být přihlíženo ani jako k otázce prejudiciální. Pro opačný názor ovšem zdůraznili, že žalovaní mají ke svým nemovitostem zajištěn jiný přístup – přes pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo] (tj. jeden z předmětných, resp. jeho část) a [parcelní číslo] (což představuje součást„ koridoru“ ze silnice – tj. z pozemku [parcelní číslo] – po pozemcích [parcelní číslo], následně po uvedených, a dále přes p. [číslo] resp. [číslo] zpět na silnici), kde vždy byla travnatá cesta, využívali ji i předchůdci žalovaných [jméno] a [jméno] [příjmení], aktuálně otec žalované při příjezdu motorkou; tento přístup slouží veřejnosti – blíže neurčenému okruhu osob – i pro přístup k dalším nemovitostem. Dále žalobci tvrdili, že žalovaní mají ke stavbě [adresa] alternativní přístup též po v terénu patrné cestě podél hranic pozemků p. [číslo] kdy v tomto prostoru je zajištěn přístup také ke stavbě [adresa], jezdí zde motorová vozidla. Žalobci zdůraznili, že soud by neměl poskytnout ochranu právům žalovaných, jestliže otec žalované zakoupil dům [adresa] a pozemky s vědomím, že k nim nemá zajištěný přístup, dále jestliže žalovaní záměrně na pozemcích žalobců bez jejich souhlasu vybudovali předmětnou cestu a následně ve správním řízení usilují o její deklaraci coby účelové komunikace, a pokud byli žalovaní či otec 1. žalované později ze strany žalobců dotazováni na znalost původce umístnění drti, tvrdili, že nevědí, kdo ji sem umístil. Oproti žalovaným vznesené námitce vydržení práva zdůraznili žalobci, že toliko užívání části cizího pozemku jako cesty subjektem odlišným od vlastníka nezakládá dobrou víru uživatele, když základní podmínkou pro vydržení práva je oprávněná držba práva, kterou žalovaní v řízení ani netvrdili. Taktéž netvrdili ničeho, z čeho by bylo možné dovodit, že byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jsou subjektem vykonávaného práva. Žalovaným nepochybně musela být známa existence registru, resp. katastru nemovitých věci, z něho mohli zjistit zejm. přesný okruh vlastníků předmětných pozemků. Oprávněnou držbu také nepodporuje lstivé jednání žalovaných, kteří záměrně zbudovali na pozemcích žalobců cestu bez souhlasu žalobců a k jejímu zbudování se nehlásili přes dotazy žalobců prvně učiněné již 30. 4. 2016; žalobci tak těžili ze svého nepoctivého jednání. 6. Žalovaní naopak znovu zdůraznili, že cesta na předmětných pozemcích existovala ještě před navážkou drti, tj. před rokem 2003, žalobci – případně prostřednictvím nájemce [příjmení] – ji používají taktéž, a to za účelem přístupu na samotné pozemky. Žalovaní doplnili tvrzení o dohodě mezi žalobcem b) a 1. žalovanou, že cestu mohou používat k příjezdu a že ji budou sekat. Jiná možnost přístupu žalovaných k jimi užívaným nemovitostem (zejm. domu [adresa]) není předmětem řízení, navíc ze strany žalobců prezentovaný způsob přístupu ([parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo]) není sjízdný pro motorová vozidla, nejde o zpevněný povrch. S ohledem na dlouhou dobu od poskytnutí ústního souhlasu žalobců (resp. žalobkyně a), s níž oba žalovaní jednali 2 x v rozmezí od 4. 7. 2003 do 17. 8. 2003 nejprve o prodeji části pozemků, poté o možnosti vysypat existující cestu štěrkem) s navážkou drti jsou žalovaní v důkazní nouzi, jak toto tvrzení prokázat. Žalovaní měli za to, že vydrželi (blíže nespecifikované) právo opravňující je k zásahu