5 C 192/2013-407 — Okresní soud v Semilech

Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.12.2013 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a žalobci částku 24 000 Kč rovněž společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné částky počínaje dnem podání žaloby z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobci tvrdili, že každý z účastníků řízení je spoluvlastníkem ideálního podílu na nemovitostech a to rodinného domu [adresa] v [část obce], stavební parcely [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] kdy výše spoluvlastnického podílu u žalobkyně činí 1/3, u žalobce 1/6, u žalovaného 1/8 a u žalované 3/8. Uvedené podíly byly získány v rámci dědického řízení po paní [jméno] [příjmení]. Podíl jejího manžela pana [celé jméno žalobce], nar. 1922 byl darovací smlouvou ze dne 31.5.2011 s účinností ke dni 1.6.2011 převeden na žalovanou paní [celé jméno žalované] Pan [celé jméno žalobce], nar. 1922, dům cca od června 2011 neužíval, neb byl opakovaně hospitalizován v nemocnicích. Od té doby užívají zejména rodinný dům, [adresa] výlučně žalovaní, kteří jediní disponují rovněž klíči od domu, jedná se přitom o užívání nad rámec spoluvlastnických podílů. Vzhledem ke komplikovaným vztahům v rámci rodiny byla podána žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, věc je vedena u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 91/2012. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaní předmětné nemovitosti s jistotou od července 2011 užívají výlučně, když cena za pronájem předmětných nemovitostí by odpovídala částce 6 000 Kč a součet podílů obou žalobců činí ½, mají žalobci za to, že se žalovaní na jejich úkor bezdůvodně obohacují v rozsahu 3 000 Kč měsíčně, a je tedy povinností žalovaných vydat žalobkyni 2/3 a žalobci jednu třetinu z takto vzniklého bezdůvodného obohacení. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 10.12.2011 do 10.12.2013 v částce 48 000 Kč a žalobce v částce 24 000 Kč za totožné období. Žalovaní byli o úhradu této částky vyzváni předžalobní upomínkou ze dne 18.6.2013, avšak bezvýsledně. Pokud jde o žalovanými tvrzené výdaje spojené s údržbou domu, vypovídají toliko o tom, že žalovaní uvedené nemovitosti užívali, placené energie sami spotřebovali. Žalobci v průběhu řízení doplnili svá tvrzení v souladu s poučením odvolacího soudu po zrušení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně následovně: Podle žalobců není podstatné, zda se domáhali vydání klíčů, či nikoliv a zda skutečně chtěli nemovitosti užívat či nikoliv, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 338/2009. Povinností spoluvlastníka, jemuž ze společně vlastněné věci plynou užitky nad rámec stanovený výší jeho spoluvlastnického podílu, vydat to, čím se takto obohatil, ostatním spoluvlastníkům. Postačí tedy podle jejich názoru prokázat, že žalovaní měli společné nemovitosti pod uzamčením a nakládali s nimi bez jejich souhlasu, pro svoje potřeby. Spor o výše uvedené nemovitosti začal po smrti manželky [celé jméno žalobce], nar. 1922, která odkázala ½ nemovitostí žalobcům a jejich otci. Žalobkyně se pokusila o dohodu ohledně sporného domu s [celé jméno žalobce], nar. 1922, jejím dědou, ten ji však z domu vyhodil. Poté dům navštívila až v roce 2010, kdy měl soudní znalec ing. [příjmení] ocenit nemovitosti v řízení o dědictví. Na místě byl tehdy přítomen i JUDr. [jméno] [příjmení], který žalobce v dědickém řízení po babičce zastupoval, dále žalovaní, žalobci a jejich otec. Děda ([celé jméno žalobce] narozený 1922) při procházení domem za ruku vytáhl žalobkyni z pokoje babičky, kde byly pouze babiččiny věci, s tím, že tam nemá co dělat, a že jí tam nic nepatří. Na místě se strhla potyčka mezi žalobkyní, jejím otcem a dědou, které byli všichni přítomni. Ani po skončení dědického řízení po babičce neměli žalobci do nemovitosti přístup, tam bydlel stále jejich děda, který jim tam přístup nepovolil, a žalovaní na jejich výzvy ke zpřístupnění nemovitostí nereagovali. V červnu 2011 daroval otec žalobců ([celé jméno žalobce], narozený 1950) svůj podíl žalobcům. Žalobci proto nejprve podali žalobu na svého dědu pro vydání bezdůvodného obohacení, ten pak převedl svůj podíl na žalované. Žalobci se poté snažili se žalovanými dohodnout a poslali jim návrh na rozdělení pozemků a 2. žalované pak žádost na předání klíčů k nemovitosti, kterou posílali dne 23.4.2012. Žádosti o klíče uplatňovali také ústně, vždy v době, kdy se konalo ve věci nějaké jednání, kdy u těchto žádostí byl přítomen tehdejší právní zástupce žalovaných [příjmení] [příjmení]. Až po smrti dědy, v prosinci 2014, dali žalovaní klíče k JUDr. [anonymizováno]. Klíče si však sami nevyzvedli proto, že se řešilo dědictví po dědovi a žalovaným nedůvěřovali. Poukázali na nepravdivá tvrzení 2. žalované o údajné dopravní nehodě dědy, a o tom, že věci babičky z léčebny mají žalobci. Nepravdivé je i tvrzení 1. žalovaného, že klíče měl k dispozici děda, matka a on a další byly dány pro žalobce k JUDr. [anonymizováno], k tomu však došlo až v prosinci 2014. Předtím tvrdili, že jedny klíče měli oni a jedny žalobci. Nepravdivé je i tvrzení, že žalobci měli nabízet k prodeji dědovy pozemky, když nabízeli k prodeji pozemek darovaný jim jejich babičkou. Nad rámec uvedených tvrzení pak dodali, že spotřeby elektrické energie byly v rozhodném období značně vysoké, což dokládá to, že žalovaní využívali nemovitosti pro svoje potřeby. K výše uvedeným doplněným tvrzením pak navrhli důkazy. 3. Žalovaní k věci uvedli, že uvedené nemovitosti v rozhodném období neužívali, nezískávali z nich prospěch, pouze se starali o jejich údržbu, větrání, sečení trávy, kdy zejména žalovaný do domu docházel a dochází, bydlí cca 15 minut jízdy na kole, jednalo se o období od listopadu 2011 a zejména pak po smrti pana [celé jméno žalobce], nar. 1922, zemřelého dne 19.2.2014, otce žalované a dědečka žalovaného, od něhož mají žalovaní klíče. Rovněž žalobci disponovali klíči, a to těmi po paní [celé jméno žalované]. Dle žalovaných tak neužíval předmětné nemovitosti nikdo ze spoluvlastníků. Z opatrnosti žalovaní rovněž vznesli námitku započtení vynaložených nákladů spojených s údržbou domu v celkové výši přibližně 72 000 Kč. Tuto částku žalovaní následně upřesnili na 19 295,51 Kč, představující platby za elektřinu za období od 12.9.2014 do 18.2.2015 ve výši 11 080,51 Kč, a za období od 27.2.2014 do 21.1.2015 ve výši 4 300 Kč, daň za nemovitost za roky 2012, 2013, 2014 ve výši 3 415 a poplatek za odpad za rok 2015 ve výši 500 Kč. Proti nároku žalobkyně tak žalovaní započítávají částku nákladů na údržbu nemovitosti ve výši 6 432 Kč a proti nároku žalobce částku 3 216 Kč. Po zrušení rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím reagovali žalovaní na doplněná tvrzení žalobců tak, že setrvali na svých dosavadních tvrzeních. Krajský soud v Hradci Králové první rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14.9.2017, č.j. 5C 192/2013-134 zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 26. dubna 2018, č.j. 26 Co 351/2017-190. Shodně s okresním soudem konstatoval, že nebylo prokázáno, že by žalovaní nemovitosti užívali v tom smyslu, jak bylo hodnoceno okresním soudem. Konkrétně, že by žalovaní nemovitosti užívali nad rámec svých podílů, a že by je fakticky fyzicky využívali. Krajský soud však okresnímu soudu dále připomněl, že nestačí zkoumat pouze faktické fyzické užívání nemovitostí, ale i bránění v užívání nemovitostí druhému spoluvlastníkovi a odkázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo651/2017 ze dne 6.3.2018. Z důkazů provedených do rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2018, č.j. 26 Co 351/2017-190 lze zopakovat následující: Z výpisu z katastru nemovitostí pro okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí], [list vlastnictví] se podává, že vlastníky parcely st. [číslo] zastavená plocha a nádvoří včetně rodinného domu [adresa] na této parcele se nacházející, parcely [číslo] orná půda, parcely [číslo] trvalý travní porost a parcely [číslo] trvalý travní porost jsou v rozsahu podílu 1/3 paní [jméno] [příjmení], v rozsahu podílu 1/8 pan [celé jméno žalovaného], v rozsahu podílu 3/8 paní [celé jméno žalované] a v rozsahu 1/6 pana [celé jméno žalobce]. Z účastnického výslechu žalovaného [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že o předmětné nemovitosti se stará sám, neboť zbytek rodiny zájem neprojevil. V žalovaném období tak činil s frekvencí jednou za 14 dní až tři týdny, klíče od domu měl jeho děda ([celé jméno žalobce]), který tam měl své bydliště a tedy i věci. Dále měla klíče k dispozici matka ([celé jméno žalované]) a právní zástupce žalovaných v úschově za účelem jejich předání žalobcům, žalobcům byly klíče opakovaně nabízeny k předání. Nemovitosti bylo třeba udržovat – rovnal se podmáčený terén, odklízelo kamení za účelem sečení trávy, odstranil se starý plot, na střeše se vyměňoval eternit, rovnaly se okapy, dům bylo třeba větrat, z domu bylo třeba vyklidit staré nepot