6 C 137/2021-27 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2020 domáhala zaplacení částky 13 662,28 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 29. 4. 2018 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu úrokem v kapitalizované výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 6 750 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 378 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Své povinnosti ze smlouvy žalovaný nesplnil řádně. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 5 890,27 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky žalobkyni. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 24. 7. 2020, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení a současně byla předložena i smlouva postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou ze dne 29. 4. 2018 je prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu úrokem v kapitalizované výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 6 750 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 378 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. První splátka byla splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky, kde bylo uvedeno, že roční úroková sazba činí 15 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. 5. Podle transakční historie žalovaný uhradil celkem 19 500 Kč, a to 30. 4. 2018 částku 2 000 Kč, 4. 6. 2018 částku 2 000 Kč, 29. 6. 2018 částku 5 000 Kč, 10. 7. 2018 částku 2 500 Kč, 2. 10. 2018 částku 6 000 Kč a poslední úhradu provedl 11. 12. 2018 v částce 2 000 Kč. 6. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1, 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15 000 Kč dle smlouvy ze dne 29. 4. 2018, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 15 % ročně, který je ve smlouvě vyčíslen částkou 1 444 Kč a dalšími poplatky. Na úhradu úvěru žalovaný zaplatil částku 19 500 Kč. 9. Ujednání o úroku soud shledal přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně poplatku za vyhodnocení úvěrového případu 1 378 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 750 Kč a poplatku 2 700 Kč za hotovostní výběr splátek v místě bydliště dlužníka soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele zápůjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Poplatky byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a předvídatelně a zákon takové ujednání nevylučuje. Soud proto posoudil sjednaný poplatek 1 378 Kč za administrativní činnost přiměřeným. Naopak poplatky za poskytnutí úvěru a hotovostní inkaso splátek shledal jako nepoctivé, nepřiměřené a odporující dobrým mravům, neboť se jedná o neodůvodněné náklady věřitele sjednané za účelem navýšení nákladů dlužníka. Soud posoudil poplatek za poskytnutí úvěru jako zastřený a skrytý úrok, pomocí kterého měl věřitel získat další značný finanční profit za poskytnutí úvěru, v daném případě 45 % z poskytnuté částky. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud nesporuje, že s inkasem poplatku v bydlišti dlužníka mohou vznikat určité náklady, avšak v daném případě se jedná o adhezní smlouvu připravenou věřitelem, který sám nastavil způsob hotovostní úhrady splátek do rukou svého zástupce, aniž dal dlužníkovi na výběr, zda nebude hradit splátky například bankovním převodem, jak bývá obvyklé, čímž by se dlužník těmto nákladů vyhnul. Náklady spojené inkasem splátek v místě bydliště dlužníka tak byly ze strany věřitele sjednány nepoctivě za účelem navýšit náklady dlužníka. 10. S ohledem na výše uvedené soud posoudil poplatek za poskytnutí úvěru 6 750 Kč a za inkaso splátek 2 700 Kč jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu o úvěru platnou. Žalovaný dosud zaplatil 19 500 Kč započtených na sjednaný úrok 1 444 Kč, na poplatek za vyhodnocení úvěru 1 378 Kč a ve zbytku na jistinu 15 000 Kč. Žalovaný tedy svůj dluh zcela uhradil, přičemž žalobkyni ani nevzniklo právo na smluvní pokutu, protože žalovaný uhradil dlužnou částku v dohodnutých termínech splatnosti, o čemž svědčí transakční historie. Podle ní totiž žalovaný plnil své povinnosti v předstihu a ke dni 11. 12. 2018, kdy byl celý dluh uhrazen, se nedostal do prodlení s úhradou žádné splátky. Soud proto žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.