6 C 151/2019-378 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 3. 2018 domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalované k bezplatnému převodu pozemků specifikovaných ve výroku I. a II. rozsudku ve prospěch žalobkyně. Tvrdila, že rozhodnutím Okresního úřadu v [obec] – pozemkového úřadu [číslo jednací] (UZ [číslo]) ze dne 25. 11. 1994 bylo rozhodnuto o nevydání pozemků její právní předchůdkyni podle zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, a vznikl ji restituční nárok na náhradní pozemky. K uspokojení jejího restitučního nároku však nedošlo a ke dni 13. 3. 2006 jí nebyl nabídnut adekvátní náhradní pozemek. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků, jak jej učinila žalovaná dne 20. 8. 2002 ve výši 36 639,60 Kč. Své výhrady žalované sdělila dne 22. 9. 2014 a domáhala se jejich přecenění jako pozemků stavebních. K tomu nechala vypracovat posudek od [právnická osoba], [anonymizováno], který nevydané pozemky ocenil na částku 331 940 Kč. Při ocenění žalobkyně vycházela z toho, že původní pozemek PK [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 4 448 m2 byl v době přechodu na stát určen k zastavění, jak plyne z Technicko-hospodářské a architektonické směrnice pro směrný územní plán z prosince 1955. V souladu s touto dokumentací byl předmětný pozemek rozparcelován k výstavbě rodinných domů. Rozdělení pozemku PK [číslo] v k. ú. [obec] bylo provedeno geometrickým plánem z roku 1952, který nechal zhotovit někdejší vlastník a došlo ke zbudování kanalizace pro napojení plánovaných rodinných domů. Ta nakonec nebyla v důsledku odnětí pozemku původnímu vlastníkovi realizována, nicméně kontinuita plánů na využití pozemku byla zachována a pozemek byl krátce po odnětí zastavěn garážovou kolonií, což vyplývá z rozhodnutí [státní instituce] [obec], obor výstavby, č. j. výst [číslo] ze dne 8. 7. 1970. Nadto geometrický plán na oddělení pozemku pro výstavbu garáží č. [číslo] vychází ze snímku katastrální mapy s parcelací pro rodinné domy. I přes uvedené argumenty žalovaná přecenění pozemku odmítla. Jednání žalované lze ze shora uvedených důvodů považovat za liknavé a svévolné, když žalobkyně vyvinula veškeré úsilí, které po ni lze spravedlivě požadovat, aby její nároky byly oceněny řádně a v souladu se zákonem. Po odečtení dosud uspokojeného nárok ve výši 36 369,60 Kč činí neuspokojený nárok 295 310,40 Kč. V důsledku chybného přecenění se však žalobkyně nemůže účastnit veřejných nabídek a domáhat uspokojení svého nároku. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uznala, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona o půdě a výše jejího nároku činí 36 629,60 Kč. Nárok byl zcela uspokojen v období od 21. 5. 2018 do 23. 5. 2019 převodem náhradních pozemků v rámci veřejné nabídky, kterých se žalobkyně zúčastnila. Po vydání rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků v roce 1994 se žalobkyně mohla domáhat převodu adekvátních náhradních pozemků nebo požadovat finanční plnění. Od roku 2006 pak mohla uspokojit svůj nárok převodem výlučně na základě veřejné nabídky. Po vydání rozhodnutí neměla žalovaná žádnou povinnost činit oprávněným osobám individuální nabídky a aktivita musela přijít od oprávněné osoby. Žalobkyně se až do roku 2018 veřejných nabídek neúčastnila a až po podání žaloby dokázala v průběhu 1 roku svůj nárok ve výši 36 629,60 Kč úspěšně uspokojit. Námitka liknavosti a svévole tak není na místě. Při ocenění nároku vycházela žalovaná z toho, že se jednalo o zemědělskou půdu. O takovém ocenění žalobkyně věděla od roku 2002, námitky však vznesla až v roce 2014. Žalovaná se neztotožnila se závěry posudku od [právnická osoba], [anonymizováno], neboť neměla za prokázané, že v době odnětí předmětných pozemků v roce 1965 se jednalo o pozemky stavební. Jestliže žalobkyně s oceněním žalované nesouhlasila, měla podat žalobu na určení výše nároku a následně se účastnit veřejných nabídek. Pokud žalobkyně odkazuje na geometrický plán z roku 1952, který nechal vypracovat původní vlastník, neurčil žádný státem schválený plán, že se jedná o pozemky stavební a pozemky nebyly vyňaty ze zemědělského půdního fondu. Výstavba rodinných domů se nikdy nerealizovala, vyhotovený geometrický plán se do příslušné evidence nijak nepromítl a pozemky se podle něj nerozdělily. Po roce 1970 zde pouze vznikla garážová kolonie, avšak bez souvislosti s nabídkou bezplatného odevzdání pozemku. Předložená Technicko-hospodářské a architektonické směrnice pro směrný územní plán není dostatečně určitou územně plánovací dokumentací, ze které by bylo zřejmé, že sporný pozemek lze považovat za stavební. Z podkladů nalezených v archivech vyplývá, že v roce 1958 byl vypracován směrný územní plán, který se však nedá dohledat. Protože dokument byl vypracován před přijetím zákona o územním plánování a zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, bylo nutno provést jeho revizi a plán nebyl schválen. Revize byla zpracována až v roce 1965 a schváleny v roce 1976. Dále se žalovaná vyjádřila k převoditelnosti jednotlivých požadovaných pozemků. 3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně některých z požadovaných pozemků a soud podle § 96 o. s. ř. řízení částečně zastavil výrokem I. tohoto rozsudku. 4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je právní nástupkyní oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě, které nebyla vydána část pozemku PK [číslo] v k. ú. [obec] z důvodu zastavění. Sporná byla výše restitučního nároku za nevydané pozemky a skutečnost, zda tento nárok nebyl uspokojen z důvodu liknavého a svévolného postupu žalované. K tomu soud provedl níže uvedené důkazy. 5. Z nabídky bezplatného odevzdání do vlastnictví československého státu a rozhodnutí finančního oboru Rady ONV v [obec] o přijetí nabídky z 2. 2. 1965 soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku PK [číslo] v k. ú. [obec] přešlo na stát dne 2. 2. 1965. V odstavci V. nabídky [jméno] [příjmení] vyjádřil souhlas s tím, aby po přijetí nabídky bylo vloženo vlastnické právo pro stát mimo jiné k pozemku PK [číslo], respektive parcelám [číslo] až [číslo]. 6. Podle geometrického plánu na oddělení parcel č. kat. [číslo], [obec], okres [obec], z 6. 12. 1952, právní předchůdce žalobkyně nechal pozemek rozdělit na dvanáct menších pozemků p. [číslo] až [číslo]. 7. Rozhodnutím MNV v [obec] ze dne 8. 7. 1970, č. j. č. j. výst [číslo], bylo rozhodnuto o přípustnosti ke stavbě garáží na pozemcích p. [číslo]. V rozhodnutí je poznámka, že navržené garáže jsou situovány na stávající kanalizaci, která v tomto prostoru byla vybudována pro dříve plánovanou výstavbu rodinných domů. 8. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba], z 28. 12. 2017 [číslo] bylo zjištěno, že vycházel při ocenění pozemku PK [číslo] z listin předložených žalobkyní, zejména z geometrického plánu z roku 1952, programové studie, Technicko-hospodářské a architektonické směrnice a přijaté nabídky bezplatného odevzdání do vlastnictví státu. Znalecký ústav učinil z těchto dokumentů závěr o tom, že se jednalo o pozemek určený k zastavění v hodnotě 314 160 Kč. 9. Podle podkladu pro ocenění pozemků předchůdce žalované v srpnu 2002 ocenil nárok žalobkyně částkou 36 629,60 Kč. Dopisem ze dne 22. 9. 2014 žalobkyně požádala žalovanou o jiné ocenění restitučního nároku z důvodu, že pozemek PK [číslo] má být oceněn jako stavební, neboť pozemek PK [číslo] měl být dle územně plánovací dokumentace zastavěn rodinnými domy. V žádosti označila jako důkaz svého tvrzení Technicko-hospodářskou a architektonickou směrnici z roku 1955, příslušnou část územního plánu, kopii geometrického plánu původního vlastníka, geometrický plán z roku 1974 a stavební povolení č. j. výst [číslo] ze dne 8. 7. 1970. 10. Žalovaná dopisem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 64424/2016/45/Musilová, odmítla požadavek žalobkyně na přecenění nároku, protože žádost o přecenění nebyla doložena územním rozhodnutím, kterým by byl odňatý pozemek k zastavění určen. 11. V dopisu ze dne 6. 11. 2019 [státní instituce] [okres] k dotazu Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 2 C 96/2019 sdělil, že podle jejich názoru byla Technicko-hospodářská a architektonická směrnice podkladem pro směrný územní plán podle § 3 zákona č. 280/1949 Sb. Je možné, že následně byl územní plán schválen Středočeským krajským národním výborem, ale žádný relevantní dokument z té doby nemají. Jestli byla parcela PK [číslo] určena novým územním plánem pro novou zástavbu nejsou schopni sdělit i proto, že jim není známo její polohové vymezení v 50. letech minulého století. Domnívají se, že požadovanou informaci lze získat v archivu [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Vzhledem k měřítku směrnice 1:25 000 se pravděpodobně přesné umístění pozemku nedá určit. 12. Státní oblastní archiv v [obec] v přípisu z 10. 12. 2019 Okresnímu soudu Českém Krumlově ke sp. zn. 2 C 96/2019 sdělil, že v tomto fondu byly nalezeny materiály týkající se územně plánovací dokumentace [územní celek] v 50. a 60. letech 20. století, a to zápis o 41. schůzi rady KNV v [obec] dne 5. 2. 1957 a k němu přiložený návrh na schválení Technicko-hospodářských směrnic pro vypracování směrného územního plán