6 C 192/2021-22 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 129,10 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 12. 6. 2019 s právní předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které obdržel 15 000 Kč a zavázal se úvěr vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč v podobě úroku a poplatků, celkem 27 888 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a zaplatil pouze 2 000 Kč. Dluh tak tvoří jistina 14 008,91 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, poplatek za inkaso splátek 2 506,37 Kč a smluvní pokuta vyčíslená ke dni 29. 11. 2020 částkou 1 526,97 Kč (celkem shora uvedených 26 129,10 Kč). Dále žalobkyně požaduje v rámci příslušenství smluvní úrok v kapitalizované výši 1 255,87 Kč a 627,52 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 345,14 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 511 Kč. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2020 a o postoupení pohledávky byl žalovaný rovněž informován dopisem ze dne 18. 1. 2021. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou ze dne 12. 6. 2019 je prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 15 % ročně v kapitalizované výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkaso splátek v místě bydliště 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl výši svého příjmu ze zaměstnání 15 400 Kč, což doložil výplatními páskami a potvrzením o výši příjmu. Dále specifikoval výdaje na bydlení u rodičů ve výši 1 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč a stávající měsíční splátky v celkové výši 2 900 Kč. 5. Dopisem ze dne 4. 5. 2021 a 2. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního řízení v případě nezaplacení. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Z provedených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 12. 6. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení žádosti 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Soud shledal ujednání o úroku přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně sjednaných poplatků soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele úvěru a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Poplatky byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a předvídatelně a zákon takové ujednání nezakazuje. Poplatek 1 394 Kč za administrativní činnost i poplatek za inkaso plateb 2 700 Kč soud posoudil jako přiměřený, neboť s takovou činností vznikají určité náklady. Poplatek ve výši 7 350 Kč za poskytnutí úvěru však soud posoudil jako neopodstatněně sjednanou platbu fakticky suplující úrok, který je sám o sobě obecně považován jako úplata (cena) za poskytnuté finanční prostředky. S ohledem na výši tohoto poplatku dosahující téměř 50 % poskytnuté jistiny posoudil soud ujednání o takovém poplatku jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z., neboť jeho účelem je zastřeně a nedůvodně navýšit nad rámec řádně sjednaného úroku náklady spojené s poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu platnou. Dluh tak po zohlednění platby 2 000 Kč činí 14 008,91 Kč na jistině, 728,76 Kč na kapitalizovaném úroku, 1 293,96 Kč na poplatku za vyhodnocení žádosti a 2 506,37 Kč na poplatku za inkaso splátek. Dále soud přiznal žalobkyni sjednaný úrok ve výši 15 % ročně od 13. 8. 2020 (tj. od splatnosti poslední sjednané splátky úvěru) do 29. 11. 2020 z jistiny 14 008,91 Kč v kapitalizované výši 627,52 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 345,14 Kč od 13. 8. 2020 do 30. 11. 2020 z jistiny 14 008,91 Kč a zákonný úrok z prodlení od požadovaného dne 22. 12.2020 do zaplacení z dlužné jistiny. Úrok z prodlení má oporu v § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Pro částku 7 350 Kč představující požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč a sjednaný úrok ponížený o částku 527,11 Kč, která byla neoprávněně započtena na uvedený poplatek, soud žalobu zamítl. 11. Soud přiznal žalobkyni rovněž sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně v požadované kapitalizované výši 1 526,97 Kč za prodlení od 13. 8. 2020 do 29. 11. 2020 z dlužné jistiny 14 008,91 Kč. Sjednaná smluvní pokuta je v souladu s ust. § 122 odst. 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Náklady za vymáhání ve výši 511 Kč soud nepřiznal. Byť jsou podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky také náklady spojené s jejím uplatněním, nepovažuje soud úkony v podobě 2 zaslaných dopisů, telefonické urgence i osobní návštěvy dlužníka za účelné s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván již dopisem oznamujícím postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021. Jestliže dlužník na tuto výzvu nereagoval a dluh nezaplatil, byly další úkony učiněné žalobkyní neúčelné, neboť nevedly ani částečně ke změně negativního postoje dlužníka a fakticky pouze navyšovaly náklady dluhu. 13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud shledal jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o úvěru, která je neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem v zákaznické kartě, přičemž tyto údaje ověřil potvrzením o příjmu a výplatními páskami, které dle karty dlužník předložil. Výdaje pak nejsou nijak podhodnocené a odpovídají nákladům osoby bydlící u svých rodičů. Při sjednané výši úvěru a dohodnuté splátky soud po zhodnocení příjmů a výdajů neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v