7 C 3/2014-385 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení svého vlastnického práva ve výroku uvedeným pozemkovým parcelám z titulu dne 28.9.1995 uzavřené kupní smlouvy. Kupní smlouvu uzavřeli s JUDr. [jméno] [příjmení], předmětem smlouvy byly nemovitosti uvedené ve výroku shora. Mezi účastníky smlouvy bylo sjednáno, že návrh na vklad do katastru nemovitostí podá JUDr. [jméno] [příjmení], což neučinila. V březnu 2013 měli žalobci zjistit, že jako vlastnice nemovitostí je stále v katastru nemovitostí vedená JUDr. [příjmení], která je následně měla ujistit, že zapomněla podat návrh na vklad do katastru nemovitostí a takto hned učiní. Po celou dobu od uzavření kupní smlouvy žalobci byli v dobré víře, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí. V době od roku 1996 do roku 2013 odváděli daň z nemovitostí, užívali nemovitosti jako vlastní. Je nutné na ně nahlížet jako na oprávněné držitele nemovitostí, neboť splnili veškeré podmínky k jejich vydržení. 2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR a z ní odvozenou novou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Nejprve namítali nedostatek své pasivní legitimace, jakož i odstoupení od smlouvy. Dále namítali a dovozovali, že při uzavírání kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 21.12.2013 s JUDr. [příjmení], jejíž předmětem byly shodné nemovitosti, postupovali obezřetně, vycházeli z dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, tedy, že zde uvedené údaje odpovídají skutečnému právnímu stavu a JUDr. [příjmení] je vlastnicí předmětných nemovitostí. Měli za to, že své vlastnické právo k nemovitostem nabyli v dobré víře. 3. Soud dovodil, že žalobci měli právní zájem na určovací žalobě, neboť bez ní by nebylo možné provést změnu zápisu v katastru nemovitostí. 4. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 28.4.2016 č.j. 7 C 3/2014-148 byla žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že každý z žalobců je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 pozemkových parcel [číslo] – orná půda a [číslo] – trvalý travní porost, nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], obec Turnov, zamítnuta. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno práva na náhradu nákladů řízení. 5. Rozsudek shora byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.11.2016 č.j. 24 Co 261/2016-175 zrušen se závazným právním názorem. Na rozdíl od okresního soudu krajský soud dospěl k závěru, že podvodné jednání může způsobovat pouze relativní neplatnost právního úkonu, pokud k němu došlo v omylu za předpokladu stanoveným v § 49a obč. zák., nezpůsobuje tak neplatnost absolutní, to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Z obsahu spisu neplynulo, že by se žalovaní dovolali vůči převodkyni JUDr. [jméno] [příjmení], z důvodu dle § 49a obč. zák., neplatnosti kupní smlouvy ze dne 20.12.2013, naopak od smlouvy dne 13.3.2014 odstoupili. Na soudu tak bylo, aby zkoumal, jaké takovéto účinky tento jednostranný právní úkon měl, tedy zda způsobil zánik smluvního vztahu mezi JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovanými od počátku. Dále bylo na soudu, aby se zabýval otázkou, zda žalobci mohli nabýt vlastnické právo k nemovitostem vydržením, jakož i zda obstojí petit žaloby. 6. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.11.2017 č.j. 30 Cdo 3142/2017-214 bylo dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.11.2016 č.j. 24 Co 261/2016-175 odmítnuto s odůvodněním, že rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na právním názoru, že skutečnost, že jedna ze smluvních stran byla odsouzena pro trestný čin podvodu, když v souvislosti s předmětným právním úkonem měla uvést druhou smluvní stranu – poškozenou v omyl, nečiní ještě takovou smlouvu absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák. Nejvyšší soud ČR ustálení rozhoduje, že podvodné jednání jednoho z účastníků smlouvy při jejím uzavření je důvodem neplatnosti smlouvy dle § 49a obč. zák., které se může úspěšně dovolat pouze druhý účastník smlouvy. 7. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 bylo výrokem I. určeno, že [celé jméno žalobce] je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ pozemkové parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] nemovitosti zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec], tak, že pozemky jsou v podílovém vlastnictví žalobců. Výrokem II. bylo určeno, že [celé jméno žalobkyně] je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ pozemkové parcely [číslo] pozemkové parcely [číslo] nemovitosti zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec], tak, že pozemky jsou v podílovém vlastnictví žalobců. Výrokem III. žalovaným byla uložena povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 93.593 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich zástupkyně. Vydaný rozsudek soud odůvodnil tak, že z provedených důkazů vzal za prokázané, že žalobci s JUDr. [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 28.9.1995 řádnou kupní smlouvu, byli v dobré víře, že nemovité věci jim patří, stali se tak oprávněnými držiteli, přičemž ve lhůtě 10 let od uzavření kupní smlouvy ke sporným nemovitým věcem nabyli své vlastnické právo vydržením. Soud poukázal i na ustanovení § 130 odst. 1 obč. zák., že i v pochybnostech se mělo za to, že držba je držbou oprávněnou. Soud tak měl oprávněnou držbu žalobců za prokázanou. 8. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.4.2020 č.j. 20 Co 47/2020-330 byl k odvolání žalovaných rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 potvrzen. Žalovaným byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně žalobcům k rukám jejich zástupkyně náklady odvolacího řízení v celkové výši 6.728 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. 9. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2022 č.j. 22 Cdo 21/2021-358 byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.4.2022 č.j. 20 Co 47/2020-330 a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7.11.2019 č.j. 7 C 3/2014-299 zrušen, věc byla vrácena Okresnímu soudu v Semilech k dalšímu řízení. Nejvyšší soud měl za nepřiměřenou úvahu, že žalobci byli oprávněnými držiteli předmětných nemovitostí, a to i když nebylo jejich vlastnické právo, které měli nabýt kupní smlouvou ze dne 28.9.1995, zapsáno do katastru nemovitostí. Žalobci nemohli být v omluvitelném právním omylu, že došlo k převodu vlastnického práva pouze na základě uzavřené smlouvy bez nutnosti vkladu do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud uzavřel, že žalobci nemohli být oprávněnými držiteli nemovitostí, proto k nim nemohli nabýt vlastnické právo vydržením. 10. Při jednání žalovaní sdělili, že neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21.12.2013 vůči JUDr. [jméno] [příjmení] se nedovolávají. Popírali však vydržení nemovitosti žalobci. Měli za to, že fakticky došlo k přetržení vydržecí doby. Účastníci tak byli poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalobci byli poučení, aby doplnili skutková tvrzení a označili důkazy prokazující vydržení předmětných nemovitostí žalobce. Shodně tak byli poučeni žalovaní, aby doplnili skutkové tvrzení spočívající v přetržení vydržecí doby žalobců. Řízení bylo dále dle § 118b odst. 1 o.s.ř. zkoncentrováno, účastníkům byla poskytnuta k doplnění jejich tvrzení a označení důkazů lhůta v délce 30 dnů. 11. V rámci jednání konaném dne 6.6.2022 soud zopakoval průběh dosavadního řízení, přičemž z provedených důkazů, provedených v relevantním rozsahu v souladu s vysloveným právním názorem shora, zjistil: 12. Kupní smlouvy uzavřené dne 28.9.1995 mezi JUDr. [jméno] [příjmení], jako prodávající, a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupujícími, že prodávající na základě této smlouvy jim prodala pozemkové parcely [číslo] [číslo] zapsané tehdy na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], za dohodnutou kupní cenu 132.000 Kč. Prodávající prohlásila, že na nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena ani jiné právní závady. Vlastnictví k prodávané nemovitosti nabývají kupující dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí bude předán katastrálnímu úřadu dne 15.2.1996. 13. Kupní smlouvy uzavřené dne 20.12.2013, resp. 21.12.2013 mezi JUDr. [jméno] [příjmení], jako prodávající, a manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], jako kupujícími, že prodávající dle této smlouvy prodala kupujícím pozemkové parcely [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], za kupní cenu ve výši 490.000 Kč. V článku I. kupní smlouvy bylo obsaženo výslovné prohlášení prodávající, že předmětné pozemkové parcely jsou jejím výlučným vlastnictvím. V článku IV. kupní smlouvy prodávající prohlásila, že na předmětu převodu neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu, či jiná práva a povinnosti, která by kupujícím jakkoli stěžovala nebo znemožňovala výkon jejich vlastnického práva. Dále prohlásila, že vůči ní není vykonatelné žádné rozhodnutí orgánu veřejné moci a že neexistuje ani žádná jiná veřejná, či soukromá listina, která by mohla být podkladem pro podání návrhu na nařízení exekuce. D