10 C 136/2022-39 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně, a to původně na zaplacení celkem 29 175 Kč (25 000 Kč jako jistina úvěru, 4 175 Kč jako smluvní pokuta), kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 175 Kč, dále též kapitalizovaného úroku z prodlení 972,26 Kč odvozeného z výše„ zákonné sazby“ za období od 24. 8. 2021 do 7. 2. 2022 z dlužné jistiny. Po částečném zpětvzetí žaloby, ke kterému žalobkyně přistoupila s tím, že není schopna prokázat řádné posouzení úvěry schopnosti žalovaného ze strany úvěrujícího (předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba], [IČO]), bylo řízení usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 10 C 136/2022-28, resp. správně číslo listu činilo 32, zastaveno v rozsahu částky kapitalizovaného úroku 5 804 Kč a smluvní pokuty 4 175 Kč. Žalobkyně tvrdila, že výše uvedená její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným 13. 4. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalovanému úvěr 25 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím (celkem pak 30 654 Kč) do 23. 8. 2021. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným z titulu Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, následně individuálně dle Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný. 3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 5. 9. 2022, č. j. 10 C 136/2022-13. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Při absenci tvrzení (důkazů) žalobkyně, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, soustředil soud pozornost na prokázání okolnosti, zda žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční plnění, a to de facto bez právního důvodu, jelikož žalovaný sám žádné tvrzení o důvodu přijetí peněžitých částek neuvedl. V tomto směru ze zpráv [právnická osoba] a z výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně ([číslo]) má soud za prokázané, že z uvedeného účtu byly poukázány a na účet majitele a jediného disponenta – žalovaného (č. účtu [číslo]) obdržel žalovaný 17. 4. 2020 celkem 9 000 Kč, 16. 4. 2020 – 6 000 Kč a 14. 4. 2020 – 10 000 Kč, tj. celkem žalobkyní tvrzených 25 000 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že z této částky předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni něčeho vrátil, přičemž žalobkyně nemůže prokazovat negativní tvrzení, že se tak nestalo. 5. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, následně z individuálně určeného Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. 6. Předžalobní výzvou ze dne 24. 4. 2021 bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně v uvedeném dni vyzvala žalovaného k úhradě celého závazku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] přičemž zdůrazňovala, že závazek žalovaného je již dávno po splatnosti. Zásilka byla žalovanému zaslána na adresu jeho oficiálního trvalého bydliště – viz záhlaví rozsudku. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy, poté učinil dále popsané skutkové a právní závěry. 8. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.). 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Po skutkové a právní stránce soudu učinil následující závěry. Žalobkyně v řízení prokázala (viz důkaz v odst. 5) svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, neboť prokázala postoupení pohledávky z titulu tvrzené smlouvy o úvěru [číslo] z předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující na žalobkyni. Dále prokázala, že žalovaný v období od 14. 4. do 17. 4. 2020 obdržel od předchůdkyně žalobkyně celkem 25 000 Kč na svůj individuální účet, jehož byl jediným disponentem. Právní jednání, na základě kterého se žalobkyně domáhala proti žalovanému peněžitého plnění, tj. jí tvrzenou smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, resp. přímo s ohledem na situaci poskytnutí úvěru za existence jednoznačných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr sjednaným způsobem splácet. Proto žalobkyni může příslušet jen nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., kterého se ostatně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby také fakticky domáhala. Bezdůvodné obohacení žalovaného činilo 25 000 Kč, k tomu pak soud přisoudil i kapitalizovaný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala ve výši 972,26 Kč za dobu od 24. 8. 2021 do 7. 2. 2022 O prodlení žalovaného po tuto dobu z částky 25 000 Kč lze uvažovat opodstatněně, neboť k