10 C 70/2023-27 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byly peněžité nároky žalobkyně uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, včetně tam uvedeného příslušenství, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2021, přičemž žalobkyně tvrdila, že má vůči žalované nárok konkrétně na neuhrazenou jistinu 8 747 Kč, poplatky„ za bezpečnou splátku“ 396 Kč, poplatky„ za SMS servis“ 196 Kč, úroky z úvěru 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu žalované 1 030 Kč a na smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení byla procesně nečinná. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 27. 3. 2023, č. j. 10 C 70/2023-12. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Smlouvou o úvěru ze dne 12. 11. 2021 ([příjmení] žádosti o úvěr - [číslo], ID klienta [číslo]) uzavřenou prostřednictvím stránek [webová adresa] bylo prokázáno schválení úvěru žalované ve výši 10 000 Kč, kdy celková splatná částka měla činit (avšak výslovně bez úhrad za doplňkové služby) 13 760 Kč, roční úroková sazba byla sjednána na 49,2% s tím, že zároveň bylo odkázáno na úrok rozpočtený ve splátkovém kalendáři (z něhož vyplývalo, že v 1. a 9. až 24. splátce nebyl zahrnut žádný úrok, zatímco ve splátkách v pořadí 2. až 8. byl zahrnut úrok v různé roční sazbě od 61,36% až do 83,04%), uvedená částka měla být uhrazena ve 24 splátkách. Strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, částku 990 Kč za prodloužení doby splatnosti úvěru –„ korunový odklad“, poplatek 99 Kč za doplňkovou službu„ Bezpečnou splátku“, poplatek 199 Kč jako jednorázový za doplňkovou službu„ expres výplata“, poplatek 49 Kč měsíčně za doplňkovou službu„ SMS servis“, poplatek za online platbu – 1 % z převáděné finanční částky. Současně si strany sjednaly účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši ve výši 500 Kč (pokud bude výše dlužné splátky nižší než 500 Kč, tak maximálně ve výši dlužné splátky), jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Výpisem z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím služby ThePay na účet č. [bankovní účet] dne 12. 11. 2021 částku 10 000 Kč pod [variabilní symbol] (pozn. soudu – kdy poslední šestičíslí z uvedeného VS se shoduje s identifikačním údajem žádosti žalované o úvěr – viz předchozí odstavec [číslo]). Zprávou banky [jméno] [příjmení] bank ze dne 16. 5. 2023, vyžádanou soudem, bylo prokázáno, že se jedná o účet žalované, ze kterého byla odeslána verifikační platba 1 Kč, zároveň, že žalovaná byla od 30. 6. 2020 majitelem a disponentem účtu, spolu s ní jím byla i [jméno] [příjmení], [rodné číslo], a že na tento účet 12. 11. 2021 byla připsána částka 10 000 Kč z účtu číslo [bankovní účet] vedeného na ThePay.cz, s. r. o. pod výše uvedeným a zjevně žalobkyní vytvořeným [variabilní symbol]. Výpisem z úvěrového účtu k předmětné smlouvě žalované, vedené pod [číslo] (výpis o čerpání a úhradách) soud zjistil, že žalovaná dne 13. 12. 2021 a 12. 1. 2022 uhradila částku vždy po 1 Kč započtenou na jistinu, dále dne 12. 4. 2022 uhradila částku 6 553 Kč (započteno na 2x poplatek za minimální splátku 990 Kč, v částkách 3x 417 Kč na jistinu, v částce 330 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru, v částkách 3x 49 Kč na poplatek za SMS servis, v částkách 2x 490 Kč na úrok z úvěru, v částkách 3x 99 Kč na poplatek na bezpečnou splátku, v částce 199 Kč na poplatek za expresní výplatu, v částkách 100, 130 a 629 Kč na náklady za vymáhání), a konečně dne 2. 5. 2022 uhradila 1 055 Kč (započteno na náklady vymáhání). Z uvedeného výpisu se rovněž podává, že žalovaná řádně nesplácela sjednané splátky úvěru dle splátkového kalendáře, podle něhož měla zaplatit 8. 12. 2021 1. splátku 1 094 Kč, v měsících leden až červenec ke každému 8. dni v nich vždy splátku po 1 055 Kč, následně od 8. 8. 2022 do 8. 10. 2023 měla splácet po 565 Kč, poslední 24. splátka k 8. 11. 2023 měla činit 557 Kč. Ostatně, podle zásady břemene důkazního žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost o neplnění povinnosti žalované k hrazení pravidelných měsíčních splátek, přičemž v dané věci žalovaná netvrdila a neprokázala opak o tom, že splátky řádně hradila. Konečně z uvedeného výpisu plyne, že po zesplatnění úvěru k 5. 8. 2022 a vyčíslení pohledávek žalobkyně k 1. 11. 2022 činily jednotlivé nároky žalobkyně částky specifikované v prvním odstavci odůvodnění rozsudku. Z listinných důkazů dále soud zjistil, že žalobkyně řádně posoudila úvěru schopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzvou ze dne 20. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 710 Kč z titulu předmětné smlouvy –„ půjčka [příjmení] [číslo]“, a to i s upozorněním, že pokud žalovaná dlužnou částku nezaplatí do 30-ti dnů, přistoupí žalobkyně k realizaci práva na okamžité vrácení úvěru spolu s příslušenstvím a sankcemi. Výzvou ze dne 5. 8. 2022 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění pohledávky a vyzvala ji k úhradě částky 13 699 Kč do 14 dní ode dne data výzvy. Ohledně právní úpravy aplikované na zjištěné skutkové okolnosti se soud řídil zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, kt