10 C 86/2023-21 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím tak, jak je vše uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně své žalobní žádání opírala o tvrzení, že účastníci dne 21. 11. 2021 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu – jednotky [číslo] v budově [adresa], [obec], ujednali nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně, splatné do 25. dne příslušného měsíce na měsíc následující, za který se měl nájem platit. Žalovaný však neplnil nájemné řádně a včas a neuhradil nájemné na březen 2022 ve výši nedoplatku 8 750 Kč, dále nájemné 4 x 9 000 Kč za měsíce červenec až říjen 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně podáním ze dne 6. 4. 2023, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 4. dubna 2023, č. j. 10 C 86/2023-13. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)). Ze zásadního, byť de facto jediného listinného důkazu – předmětné nájemní smlouvy – soud zjistil, že ji účastníci uzavřeli dne 21. 11. 2021, žalobkyně jako pronajímatelka, žalovaný jako nájemce, a to výslovně s odkazem na § 2235 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Předmětem nájmu byla bytová jednotka specifikovaná v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022 s možností prodloužení smlouvy dle dohody smluvních stran. V článku IV nájemní smlouvy účastníci sjednali náležitosti o nájemném a zálohách na služby, a to tak, že smluvní nájemné činilo 9 000 Kč, zálohy na služby 3 500 Kč, žalovaný jako nájemce se zavázal mj. nájemné hradit na účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] nejpozději do 25. dne příslušného měsíce na měsíc následující, za který se nájemné platí. Právní posouzení soud učinil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle odst. 2 téhož ustanovení má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a případně i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se ustanovení tohoto pododdílu nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu. Podle § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že nájemné se sjednává za jeden měsíc. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že účastníci spolu v písemné formě sjednali smlouvu o nájmu bytu (§ 2235, § 2237 o. z.), na základě které vznikla žalovanému povinnost platit nájemné, které účastníci v souladu s § 2246 odst. 1 o. z. ujednali pevnou částkou za jeden měsíc – 9 000 Kč, přičemž ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. také výslovně upravili splatnost takto určeného nájemného, totiž do 25. dne v měsíci předcházejícím měsíci, za který se nájemné platí. K tvrzení žalobkyně, že žalovaný neplnil nájemné řádně a včas a neuhradil nájemné za březen 2022 ve výši nedoplatku 8 750 Kč, dále nájemné 4 x 9 000 Kč za měsíce červenec až říjen 2022, nemůže žalobkyně z hlediska zásad důkazního břemene označit důkazy, neboť jde o tvrzení negativní. Žalovaný ovšem ani netvrdil, natož aby označil důkazy o tom, že uvedené dlužné nájemné uhradil alespoň z části. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala titul k předmětnému nároku, tedy bylo žalobě vyhověno. Žalobkyni byla přisouzena nejen jistina dlužného nájemného 44 750 Kč, ale i úrok z prodlení, který jí přísluší vždy od 26. dne v měsíci, který předchází měsíci, za který žalovaný nájem dluží, a to s ohledem na výše zjištěnou splatnost nájemného. Dle prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše úroku z prodlení sazbu 11,75% ročně, resp. u nájemného splatného počínaje 25. 7. 2022 roční sazbu 15%, v závislosti na repo sazbě vyhlašované ČNB a stanovené pro první den prodlení žalovaného. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 1 790 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 13 733,50 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 44 750 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 900 Kč (§ 7 bod 5). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, vyjádření k možnosti vydání rozsudku bez jednání; § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. f) ve spojení s odst. 3 AT), když s vyjádřením k možnosti vyhlášení rozsudku bez jednání se – obdobně jako se samotnou účastí u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí – však pojí jen polovina odměny, celkem 10 150 Kč (3,5 x 2 900). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 1 200 Kč (4 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 2 383,50 Kč (0,21 x (10 150 + 1 200)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.