5 C 64/2022-38 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně, a to původně na zaplacení celkem 14 185 Kč (12 000 Kč jako jistina úvěru, 1 968 Kč jako smluvní pokuta a 217 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky), kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 150 Kč, dále též kapitalizovaného úroku z prodlení 444,82 Kč odvozeného z výše„ zákonné sazby“ za období od 19. 1. do 2. 7. 2021 z dlužné jistiny 12 000 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby, ke kterému žalobkyně přistoupila s tím, že není schopna prokázat řádné posouzení úvěry schopnosti žalovaného ze strany úvěrujícího (předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba], [IČO]), bylo řízení výrokem I. tohoto rozsudku zastaveno v rozsahu částky kapitalizovaného úroku 150 Kč a smluvní pokuty 1 968 Kč. Žalobkyně tvrdila, že výše uvedená její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou 18. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] poskytla žalované úvěr 12 000 Kč, který měla žalovaná vrátit spolu s příslušenstvím do 18. 1. 2021. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou z titulu rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, následně individuálně dle Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byl procesně nečinná. 3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 11. 10. 2022, č. j. 5 C 64/2022-15. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Při absenci tvrzení (důkazů) žalobkyně, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, soustředil soud pozornost na prokázání okolnosti, zda žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela finanční plnění, a to de facto bez právního důvodu, jelikož žalovaná sama žádné tvrzení o důvodu přijetí peněžité částky neuvedla. V tomto směru ze zpráv [anonymizována dvě slova], organizační složka ([IČO]) a z výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně ([číslo]) má soud za prokázané, že z uvedeného účtu byla poukázána a na účet majitelky a jediného disponenta – žalované (č. účtu [bankovní účet]) obdržela žalovaná 18. 11. 2020 celkem 12 000 Kč. Žalovaná netvrdila a neprokazovala, že z této částky předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni něčeho vrátil, přičemž žalobkyně nemůže prokazovat negativní tvrzení, že se tak nestalo. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, následně z individuálně určeného Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. 6. Výzvou ze dne 1. 2. 2021 bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně v uvedeném dni vyzvala žalovanou k úhradě celého závazku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] přičemž zdůrazňovala, že závazek žalované je dávno po splatnosti. Zásilka byla žalované zaslána na adresu jejího oficiálního trvalého bydliště – viz záhlaví rozsudku. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy, poté učinil dále popsané skutkové a právní závěry. 8. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.). 13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Po skutkové a právní stránce soudu učinil následující závěry. Žalobkyně v řízení prokázala (viz důkaz v odst. 5) svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, neboť prokázala postoupení pohledávky z titulu tvrzené smlouvy o úvěru [číslo] z předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující na žalobkyni. Dále prokázala, že žalovaná 18. 11. 2020 obdržela od předchůdkyně žalobkyně celkem 12 000 Kč na svůj individuální účet, jehož byla jediným disponentem. Právní jednání, na základě kterého se žalobkyně domáhala proti žalované peněžitého plnění, tj. jí tvrzenou smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Proto žalobkyni může příslušet jen nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., kterého se ostatně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby také fakticky domáhala. Bezdůvodné obohacení žalované činilo 12 000 Kč. K tomu pak soud přisoudil i kapitalizovaný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala ve výši 444,82 Kč za dobu od 19. 1. do 2. 7. 2021. Soud však tento požadavek žalobkyně v kapitalizované výši musel korigovat, neboť o prodlení žalované s úhradou částky 12 000 Kč lze uvažovat opodstatněně jen po část této doby. Připomínáno je zjištění z odstavce 6 odůvodnění tohoto rozsudku, že žalovaná byla předchůdkyní žalobkyně k vrácení celého plnění, tj. i de facto k návratu bezdůvodného obohacen