6 C 240/2021-86 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 13. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 14 092 800 Kč jako finanční vyrovnání a dále žádal určení platnosti dohody ze dne 7. 9. 2010. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dohodu o majetkovém vyrovnání, na základě které přenechal žalovanému autobusovou přepravu [název] [anonymizována dvě slova]. Žalobce získal plnou moc k zastupování žalovaného při správě a prodeji jeho nemovitostí na adrese [ulice] [jméno] [příjmení] [číslo popisné] v [obec], 90 % podíl na případném prodeji nemovitosti a právo na výnosy z nemovitostí. Dne 16. 12. 2020 uzavřel kupní smlouvu k předmětným nemovitostem, kterou prodal nemovitosti paní [příjmení] za cenu 10 000 000 Kč. Ke konci roku 2020 se žalovaný z nemovitosti odstěhoval. Dále v žalobě vylíčil průběh svého podnikání a jeho převod na žalovaného včetně předmětné nemovitosti. K výzvě soudu ohledně doplnění důkazů a tvrzení, jak dospěl k dlužné částce, žalobce uvedl, že vzhledem k novým skutečnostem již požaduje pouze zaplacení částky 1 492 800 Kč. Ta se skládá z dlužného nájemného za apartmán užívaný žalovaným ve výši 630 000 Kč, dlužných výnosů za užívání parkovacích stání vozidly žalovaného ve výši 630 000 Kč, dlužný výnos za užívání garáže ve výši 132 000 Kč a dlužné nájemné za ubytování p. [příjmení] ve výši 100 800 Kč. Soud proto co do částky 12 600 000 Kč a ohledně určení platnosti dohody řízení zastavil usnesením č. j. 6 C 240/2021 – 67. K jednotlivým nárokům žalobce uvedl, že výše nájemného za apartmán ve výši 5 000 Kč měsíčně vyplývá z dohody datované dnem 7. 9. 2010, dlužné výnosy z parkování vozidel žalovaného na dvoře nemovitosti na adrese [ulice] [jméno] [příjmení] [číslo popisné] v [obec] 5 000 Kč měsíčně je méně, než je obvyklé, cena za dlužný výnos za užívání garáže 1 000 Kč měsíčně je obvyklá a dlužné nájemné za ubytování p. [příjmení] se vztahuje k době od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2019. Jedná se o zaměstnance žalovaného, kterého zde žalovaný ubytoval, cenu za ubytování a parkování vozidla mu srážel z platu, ale nepřevedl žalobci. Při jednání žalobce upřesnil, že dlužné částky za užívání apartmánu, parkovacích stání a garáže požaduje po žalovaném pouze do 31. 12. 2020, protože poté již byla vlastníkem nemovitosti p. [příjmení]. Pokud je v žalobě uvedeno, že se jedná o dlužné nároky do 31. 12. 2021, jde o překlep. 2. Žalobce navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalovaný byl po celé žalobcem vymezené období výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti na adrese [ulice] [jméno] [příjmení] [číslo popisné] v [obec]. Považuje dohodu ze dne 7. 9. 2010 za neplatnou a neurčitou. K apartmánu nebyla sjednána žádná nájemní smlouva, nikdy také nebylo sjednáno, že má žalovaný platit za užívání svých parkovacích stání a garáže. Žalovaný nesporoval, že parkovací stání a garáž užívá, jedná se však o jeho výlučný majetek a žalobce není oprávněn ničeho požadovat. To se týká také ubytování p. [příjmení], když žalovaný byl po celou dobu vlastníkem ubytovny a mohl si v ní ubytovat, koho chtěl. Z opatrnosti vznesl námitku promlčení. 3. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] je žalovaný zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], vše v [katastrální uzemí]. Dle oddílu E byla nabývacím titulem kupní smlouva ze dne 17. 4. 2003 s právními účinky vkladu 18. 4. 2003. 4. V dohodě uzavřené mezi účastníky dne 7. 9. 2010 je obsaženo prohlášení, že žalovaný je výlučným vlastníkem budovy [adresa] v [obec] na pozemku p. [číslo] pozemků p. [číslo]. V dohodě žalovaný zmocnil žalobce nakládat s uvedenými nemovitostmi a zařízením, pronajímat, uzavírat nájemní smlouvy a dodavatelské smlouvy, provádět údržbu a stavební úpravy, rušit nájemní a dodavatelské smlouvy, sjednávat smlouvy o prodeji. Z výnosů těchto nemovitostí měly být hrazeny splátky úvěrů, běžné provozní náklady, nutná údržba, pojistné smlouvy, odvody [státní instituce] [anonymizováno], [státní instituce] a zdravotní pojištění. Zbylá část měla být vyplacena žalobci. Pro případ prodeje měla být kupní cena poukázána na uvedený účet a vyplaceny specifikované úvěry. Zůstatek kupní ceny měl být rozdělen mezi žalobce (90 %) a žalovaného (10 %). V bodě 8. bylo sjednáno, že žalovaný se zavazuje hradit náklady spojené s užíváním apartmánu v domě [adresa] ve výši 5 000 Kč měsíčně + náklady na elektřinu a vodu. Podle bodu 9. se žalobce stal majitelem zařízení a vybavení garáže. 5. Kupní smlouvou ze dne 16. 12. 2020 žalovaný jako prodávající zastoupený žalobcem prodal předmětné nemovitosti [jméno] [příjmení] jako kupující za cenu 10 000 000 Kč. Kupní cena měla být uhrazena směnkou vystavenou kupující na žalobce jako doručitele se splatností 31. 12. 2025. 6. Dopisem ze dne 30. 4. 2021 žalovaný odvolal veškeré plné moci, které žalobci udělil. 7. Podle knihy ubytovaných pan [jméno] [příjmení] užíval pokoj [číslo] od 27. 7. 2016 do 31. 12. 2019. 8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti. Protože žalovaný nesporoval, že užívá parkovací stání a garáž na předmětných nemovitostech, soud další důkazní návrhy žalobce k prokázání těchto skutečností v podobě svědecké výpovědi p. [příjmení], dotazem na stavební úřad a fotografiemi zamítl pro nadbytečnost. 9. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. 10. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 11. Podle § 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. 12. Podle § 31 odst. 1 obč. zák. při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. 13. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 15. Podle § 724 obč zák. příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. 16. Jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, je žalovaný od 18. 4. 2003 zapsán jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí. Protože žalobce učinil předmětem žaloby pouze období do konce roku 2020, nezabýval se soud otázkou platnosti či neplatnosti kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2020, ale vycházel ze skutečnosti, že žalovaný byl v daném období uzavřením kupní smlouvy nezpochybněným vlastníkem předmětné nemovitosti. Pokud jde o Dohodu ze dne 7. 9. 2010, nepovažoval ji soud za neplatnou jako celek. Z jejího obsahu lze dovodit, že žalobce se jako příkazník zavázal vykonávat pro žalovaného jako příkazce a vlastníka předmětné nemovitosti činnosti v podobě uzavírání předmětných smluv k dané nemovitosti a její správu. Z výnosů měly být hrazeny úvěry k nemovitostem, provozní náklady, údržba a další. Dohoda obsahuje i samostatné ujednání, jak bude naloženo s cenou za případný prodej nemovitosti. Přímo do Dohody pak byla zahrnuta plná moc k právnímu jednání žalobce za žalovaného, což vyplývá z čl. 2 Dohody, ve kterém je uvedeno, že žalovaný zplnomocňuje žalobce k nakládání s nemovitostí. Nicméně v části, ve které se účastníci dohodli dle čl. 8 na tom, že žalovaný bude hradit náklady spojené s užíváním apartmánu ve výši 5 000 Kč, posoudil soud Dohodu částečně neplatnou pro rozpor se zákonem podle §§ 39 a 41 obč. zák. Vlastník věci je podle 123 obč. zák. oprávněn s touto věcí nakládat podle svého včetně jejího užívání a uzavřením příkazní smlouvy není jeho vlastnické právo nijak omezeno ani nezaniká, neboť příkazník jedná pouze jménem příkazce. Za této situace je pojmově vyloučeno, aby vlastník nemovitosti uzavřel sám se sebou, byť zastoupen příkazníkem, nájemní smlouvu či se jinak zavázal k úhradě za užívání své vlastní nemovitosti. Obdobně to platí i pro užívání garáže a parkovacího stání, kde jednak v dohodě ze dne 7. 9. 2010 není žádné ujednání o povinnosti žalovaného hradit nájemné za užívání těchto prostor a nemůže se ani jednat o bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, když tento nemá k nemovitosti žádná práva a je pouze oprávněn jednat jménem žalovaného. Logicky je tedy vyloučeno, aby b