6 C 92/2023-16 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 10. 2022 domáhala zaplacení částky 16 335 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 1. 11. 2018 žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen banka), smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu úrokem 32,15 % ročně v kapitalizované výši 2 600 Kč, s poplatkem za administrativní činnost 2 600 Kč, poplatkem za pojištění 360 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 396 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 1. 1. 2020. Své povinnosti žalovaný neplnil řádně, uhradil pouze částku 7 425 Kč a dluží 12 512,56 Kč na jistině, 3 574,94 Kč na poplatku za inkaso splátek a 247,50 Kč za sjednané pojištění. Dále žalobkyně požadovala úrok ve výši 24,87 % ročně od 2. 1. 2020 do zaplacení z dlužné jistiny a úrok z prodlení v zákonné výši od 2. 1. 2020. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě se nevyjádřil. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 3. 2. 2022, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky a současně byla předložena i smlouva postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně je proto oprávněna k podání žaloby. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 10. 2018 je prokázáno, že mezi žalovaným a bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem 32,15 % ročně v kapitalizované výši 2 600 Kč, s poplatkem za administrativní činnost 2 600 Kč, s poplatkem za pojištění 360 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč v celkové výši 23 760 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 396 Kč Smlouva obsahuje údaj o RPSN a další náležitosti podle § 106 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. V listině nazvané Karta klienta ze dne 31. 10. 2018 žalovaný uvedl své výdělkové poměry, označil zaměstnavatele a své měsíční výdaje. Konkrétně uvedl, že má příjem ze zaměstnání 10 614 Kč, nemá manželku ani děti. Mezi výdaje zahrnul 2 433 Kč na bydlení u příbuzného a 4 500 Kč jako osobní výdaje. Mezi dokumenty k ověření finanční situace jsou zaškrtnuty výplatní pásky a platby energií. 6. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. Odeslání výzvy je doloženo poštovním podacím archem. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 13 000 Kč dle smlouvy ze dne 31. 10. 2018, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 32,15 % ročně, který je ve smlouvě vyčíslen částkou 2 600 Kč a dalšími poplatky, celkem 23 760 Kč. Na úhradu úvěru žalovaný zaplatil částku 7 425 Kč. Ujednání o úroku soud shledal přiměřeným a tedy platným, neboť jeho výše výrazně nevybočuje ze sazby, kterou poskytují banky (srov. Databázi časových řad ARAD - Tabulka B1.2: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, uveřejněné na webových stránkách ČNB). Ohledně administrativního poplatku 2 600 Kč, poplatku za pojištění 360 Kč a poplatku 5 200 Kč za hotovostní výběr splátek v místě bydliště dlužníka soud uvádí, že se nejedná o případ nepřípustného ujednání uzavřeného v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o. z., protože poplatky jsou cenou za poskytnuté služby ze strany poskytovatele zápůjčky a vztahuje se na ně § 1815 o. z. To ovšem nevylučuje posouzení, zda je takové ujednání a výše poplatku v souladu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Poplatky byly ve smlouvě samotné sjednány jasně, určitě a předvídatelně a zákon takové ujednání nevylučuje. Soud posoudil sjednaný poplatek 2 600 Kč za administrativní činnost přiměřeným. Naopak poplatek za hotovostní inkaso splátek shledal jako nepoctivý, nepřiměřený a odporující dobrým mravům, neboť se jedná o neodůvodněné náklady věřitele sjednané za účelem navýšení nákladů dlužníka. Soud posoudil poplatek za poskytnutí úvěru jako zastřený a skrytý úrok, pomocí kterého měl věřitel získat další značný finanční profit za poskytnutí úvěru, v daném případě 40 % z poskytnuté částky. V případě poplatku za hotovostní inkaso splátek soud nesporuje, že s inkasem poplatku v bydlišti dlužníka vznikají určité náklady, avšak v daném případě se jedná o adhezní smlouvu připravenou věřitelem, který sám nastavil způsob hotovostní úhrady splátek do rukou svého zástupce, aniž dal dlužníkovi na výběr, zda nebude hradit splátky například bankovním převodem a v měsíční frekvenci, jak bývá obvyklé, čímž by se dlužník těmto nákladů vyhnul. Náklady spojené inkasem splátek v místě bydliště dlužníka tak byly ze strany věřitele nepoctivě a uměle navýšeny za účelem navýšit náklady dlužníka. 9. S ohledem na výše uvedené soud posoudil poplatek za inkaso splátek 5 200 Kč jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že toto ujednání není obligatorní náležitostí smlouvy o úvěru a lze jej oddělit od ostatního ujednání (srov. § 576 o. z.), shledal soud v ostatním smlouvu o úvěru platnou. Žalovaný měl uhradit celkem 23 760 Kč, po odečtení neplatně sjednaného poplatku 5 200 Kč tedy 18 560. Žalovaný dosud zaplatil 7 425 Kč započtených na sjednaný úrok 2 600 Kč, na administrativní poplatek 2 600 Kč, na poplatek za pojištění 360 Kč a ve zbytku na jistinu 13 000 Kč. K úhradě tedy zbývá jistina ve výši 11 135 Kč a úrok v požadované výši 24,87 % ročně od 2. 1. 2020 a úrok z prodlení v zákonné výši od 2. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 10. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o zápůjčce, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem, přičemž uvedené skutečnosti přiměřeně ověřil. Při sjednané výši splátky soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalo